Kongres Spojených států novaterrských
| Kongres Spojených států novaterrských United States Congress | |
|---|---|
| 80. Kongres Spojených států | |
| |
| Druh | |
| Druh | Dvoukomorový |
| Komory | Senát Sněmovna delegátů |
| Historie | |
| Založen | 3. února 1777 |
| Období zahájeno | 3. února 1933 |
| Vedení | |
| Předseda Senátu | James S. Sherman |
| Předseda Senátu pro tempore | James W. Wadsworth Jr. |
| Mluvčí Sněmovny delegátů | Frederick H. Gillett |
| Mandáty | |
| Křesla | 503 hlasujících členů
3 nehlasující členové |
| |
| Strany | Vláda (21)
Podpora (16)
Nezávislí (1)
Opozice (26) Ostatní (2)
|
| |
| Strany | Vláda (118)
Podpora (121)
Nezávislí (32)
Opozice (162) |
| Volby | |
| Volební systém | většinový, jmenován (Senát) poměrný (Sněmovna) |
| Poslední senátní volby | říjen-leden 1932 |
| Následující senátní volby | říjen-leden 1934 |
| Poslední sněmovní volby | 12. října 1932 |
| Následující sněmovní volby | 10. října 1934 |
| Sídlo | |
| |
| Federal House, Keystoneburg, USN | |
| Jednací sály | |
| |
| Zasedací sál Senátu | |
| |
| Zasedací sál Sněmovny delegátů | |
Kongres Spojených států novaterrských, (rockwellsky: United States Congress), představuje nejvyšší zákonodárný orgán federální vlády Spojených států novaterrských. Jedná se o dvoukomorovou legislaturu skládající se ze Senátu (horní komora) a Sněmovny delegátů (dolní komora). Obě komory zasedají ve Federal House v hlavním městě USN Keystoneburgu. Kongres má 503 členů s hlasovacím právem: 66 senátorů a 437 delegátů. Viceprezident Spojených států, jakožto předseda Senátu, má hlasovací právo pouze v případě rovnosti hlasů v horní komoře. Sněmovna delegátů má také tři členy bez hlasovacího práva. Delegáti ve Sněmovně jsou voleni přímo, Senátoři pak nepřímo státy federace.
Kongres se schází na dvouleté období, které začíná každý lichý rok v únoru. Volby do Kongresu se konají každý sudý rok na volební den, zpravidla v první polovině října. Členové Sněmovny delegátů jsou voleni na dvouleté období, které odpovídá délce kongresního zasedání. Ústava Spojených států vyžaduje, aby byli členové voleni v jednotlivých státech, přičemž je stanoveno, že křesla dolní komory musí být přerozděleny mezi státy podle počtu obyvatel každých deset let na základě výsledků sčítání lidu, a každý stát musí mít alespoň jednoho zástupce ve Sněmovně. Každý senátor je volen státními legislativami na šest let, přičemž jejich funkční období jsou rozložena tak, aby se každé dva roky volila třetina Senátu. Každý stát má, bez ohledu na velikost nebo počet obyvatel, tři senátory, takže v současné době je v Senátu 66 senátorů z 22 států.
Článek I. Ústavy USN stanovuje, že členové Kongresu musí mít alespoň 25 let pro možnost kandidatury do Sněmovny delegátů a 30 let pro pro možnost kandidatury do Senátu, být občany USN po dobu nejméně sedmi let pro Sněmovnu a devíti let pro Senát a být obyvateli státu, který zastupují. Členové obou komor mohou kandidovat na znovuzvolení neomezeněkrát.
Historie
Senát
Senát Spojených států novaterrských, (rockwellsky: United States Senate, jednoduše The Senate), je horní komora Kongresu Spojených států (Ústava USN ovšem pojmenování horní a dolní komora nepoužívá a podle ní je postavení obou komor rovnocenné). Spolu se Sněmovnou delegátů, která je považována za dolní komorou Kongresu, tvoří dvoukomorový zákonodárný orgán Spojených států. Senát i Sněmovna mají podle Článku I. novaterrské ústavy pravomoc schvalovat nebo zamítat federální legislativu a sloužit jako kontrolní mechanismus vůči výkonné a soudní moci vlády a soudů.
Složení a pravomoci Senátu jsou stanoveny Článkem I. Ústavy Spojených států. Každý z 22 států má v Senátu tři zástupce, kteří slouží v šestiletých volebních období, přičemž jejich volby jsou rozloženy tak, že jedna třetina senátorů je volena každé dva roky. Celkově tak Senát tvoří 66 členů. Senátoři nejsou na rozdíl od sněmovny voleni přímo, ale jmenováni státními zákonodárnými legislaturami, přičemž pro se musí vyslovit obě komory daného státu. Kvůli neshodě komor se ovšem občas stane, že nový senátor není jmenován včas a křeslo tak na nějakou dobu zůstává neobsazené.
Jakožto horní komora Kongresu má Senát několik výlučných pravomocí. Patří mezi ně schvalování mezinárodních smluv a potvrzování nominací ministrů, federálních soudců (včetně soudců Nejvyššího soudu), vyšších vojenských důstojníků, vedoucích úředníků, velvyslanců a dalších federálních úředníků. Senát rovněž vede soudní řízení proti úředníkům, kteří byli obžalováni Sněmovnou delegátů. Díky delšímu funkčnímu období a menšímu počtu členů je Senát obvykle považován za více uvážlivý a prestižní orgán než Sněmovna delegátů. Jedná se tak o méně stranickou a naopak více spolupracující legislaturu.
Sněmovna delegátů
Sněmovna delegátů USN, (rockwellsky: The United States House of Delegates, krátce The House), je dolní komorou Kongresu. Předsedá jí její mluvčí, který je volený a tradičně je jím většinou vůdce stranického klubu, který má nejvíce hlasujících zastupitelů (zpravidla to je strana vládnoucího prezidenta). Sněmovna delegátů má za úkol schvalovat federální zákony, které, pokud jsou schváleny i v Senátu, odeslány prezidentovi k podpisu, případně při nesouhlasu vetu. Sněmovna delegátů má oproti horní komoře určité výlučné pravomoci, mezi něž patří zahajování všech návrhů zákonů o příjmech, a obžalování federálních úředníků.
Členové Sněmovny delegátů slouží pevně stanovené dvouleté funkční období, přičemž každé křeslo je před začátkem nového Kongresu znovu voleno. V případě uvolnění křesla v průběhu funkčního období jej náhradní delegát jmenován stranou, která křeslo vyhrála a který je zapsaný na kandidaturní listině stejného státu, kterému bylo křeslo přiděleno. Složení Sněmovny je stanoveno Článkem I. Ústavy Spojených států novaterrských. Sněmovnu tvoří zástupci, kteří podle ústavy jsou voleni na státní úrovni, přičemž počet delegátů je přidělen jednotlivým státům na základě počtu obyvatel, jak je stanoveno sčítáním lidu každých deset let a zároveň má každý stát nárok na alespoň jednoho zastupitele. Od svého vzniku v roce 1777 jsou všichni delegáti voleni přímou volbou. Ačkoli volební právo bylo zpočátku omezené, postupně se rozšiřovalo, zejména po ratifikaci dvacátého druhého a dvacátého šestého dodatku (zákaz odepření volebního práva na základě pohlaví a rasy). Počet hlasujících není pevně stanoven, od voleb v roce 1886 je respektován počet 437 volených členů.
Kromě těch má dolní komora též tři nehlasující delegáty, zastupující novaterrská území ?, ? ostrovy, a ?. Nehlasující zástupci slouží, stejně jako ostatní členové sněmovny dvouleté funkční období. Podle sčítání lidu z roku 1930 měl největší delegaci ve Sněmovně stát Adirondack s x zástupci, nejméně jich pak měl stát ? s počtem x.
Struktura
Výbory
Další složky
Procedury
Schůze
Funkční období Kongresu USA je rozděleno do čtyř zasedání („sessions“), přičemž každé trvá přibližně půl roku. Celé funkční období Kongresu trvá dva roky a zahrnuje tato čtyři zasedání. První zasedání obvykle začíná 3. ledna lichého roku, kdy nastupují nově zvolení členové po podzimních volbách, a pokračuje až do poloviny tohoto roku. Poslední zasedání začíná zpravidla 3. srpna následujícího sudého roku a trvá do konce funkčního období Kongresu.
Podle Ústavy Spojených států se Kongres musí sejít nejméně jednou za šest měsíců, což zajišťuje pravidelné projednávání legislativních otázek a zabraňuje dlouhým obdobím nečinnosti. Zákonodárný proces tím zůstává aktivní a efektivní. Ústava rovněž stanoví, že žádná z komor – Sněmovna delegátů ani Senát – nesmí zasedat mimo budovu Kapitolu bez souhlasu druhé komory, kvůli možným jednostranným krokům jedné komory.
Společné schůze
Společné zasedání Kongresu Spojených států se konají při zvláštních příležitostech či událostech, které vyžadují souběžné rozhodnutí obou komor. Tato zasedání se konají z různých důvodů, nejčastěji ale kvůli Prezidentově roční zprávě Kongresu. Tato Ústavou nařízená zpráva, která se obvykle předkládá jako výroční projev je přednášena od roku 1802. Podle tradice společným zasedáním předsedá předseda Sněmovny. Výjimkou je sčítání prezidentských voleb, kdy předsedá viceprezident (jako předseda Senátu).
Společné schůze Senátu a Sněmovny delegátů se konají:
- při přednesu Prezidentovi roční zprávy Kongresu
- při formálním sčítání hlasů obou kol prezidentských voleb a potvrzení vítěze voleb
- při svolání prezidentem kvůli mimořádné události (například při vstupu USN do Velké války)
Návrhy zákonů a rezoluce
Pravomoci
Kongres Spojených států novaterrských je nejvyšší zákonodárný orgán federální vlády a jeho pravomoci jsou podrobně stanoveny v Článku I Ústavy USN. Kongres má širokou škálu pravomocí, které lze rozdělit na zákonodárné, finanční, vojenské, dozorčí a další. Tyto pravomoci se v průběhu historie vyvíjely a byly rozšířeny různými ústavními dodatky a legislativními akty.
Zákonodárné pravomoci
Hlavní funkcí Kongresu je přijímání zákonů. Proces tvorby federálních zákonů je podrobně popsán v Článku I, Sekci 7 Ústavy. Každý návrh zákona musí být předložen buď ve Sněmovně delegátů, nebo v Senátu, přičemž daňové a rozpočtové zákony mohou být iniciovány pouze Sněmovnou. Po projednání a případných úpravách musí být návrh schválen v obou komorách Kongresu a následně je předložen prezidentovi, který jej může podepsat a tím uvést v platnost, nebo uplatnit veto. V případě prezidentského veta má Kongres možnost přehlasovat jej dvoutřetinovou většinou v obou komorách. Platnost přijatých zákonů může být předmětem soudního přezkumu Nejvyšším soudem Spojených států novaterrských, který rozhoduje o jejich souladu s Ústavou.
Rozpočtové a finanční pravomoci
Kongres též disponuje výhradními pravomoci v oblasti financí a rozpočtu federální vlády. Podle Článku I, Sekce 8 Ústavy má oprávnění:
- Vybírat a ukládat daně, cla a poplatky na úhradu státních dluhů a zajištění obrany a blaha federace.
- Vytvářet federální rozpočet a rozhodovat o přidělení finančních prostředků na různé vládní programy.
- Vydávat a regulovat měnovou politiku.
- Půjčovat si peníze na úvěr Spojených států novaterrských.
Obranné a vojenské pravomoci
Významná odpovědnost spočívá v rozhodování o národní obraně, jelikož pouze Kongres má pravomoc oficiálně vyhlásit válku. Kromě vyhlašování válek může zřizovat a udržovat ozbrojené síly, regulovat jejich činnost a stanovovat pravidla vojenské služby.
Dozorčí pravomoci
Jedním z klíčových úkolů Kongresu je dohled nad výkonnou mocí v rámci tzv. systému brzd a protivah. Tento dohled se realizuje prostřednictvím vyšetřovacích výborů, které mohou provádět šetření. Mezi nejvýznamnější nástroje patří impeachment, tedy ústavní žaloba proti prezidentovi, viceprezidentovi, federálním soudcům nebo dalším vysokým činitelům. Proces začíná ve Sněmovně delegátů, která rozhoduje o vznesení obvinění. Pokud obvinění projde, následuje soudní řízení v Senátu, kde k odsouzení a odvolání z funkce musí hlasovat dvě třetiny senátorů. V historii USN došlo k pouze jedinému impeachmentu a to prezidenta Levi Woodburyho za pokus o odstranění soudce Nejvyššího soudu po neúspěšném impeachmentu v Kongresu.
Další pravomoci
Kromě legislativních, fiskálních, vojenských a kontrolních kompetencí má Kongres USN také další důležité funkce. Řídí obchod mezi státy i se zahraničím, stanovuje pravidla pro udělování občanství, spravuje federální území a je zodpovědný za poštovní služby. Mezi jeho pravomoci patří i vydávání patentů a autorských práv, stanovení jednotných vah a měr a zakládání federálních soudů pod Nejvyšším soudem. Další významnou pravomocí je přijímání nových států do Unie, což mu umožňuje Článek IV Ústavy.