Spojené státy novaterrské

Spojené státy novaterrské United States of Novaterra
vlajka	znak
Hymna My Country 'Tis of Thee Motto In defense of liberty.
Geografie
Poloha
Hlavní město	Keystoneburg, F.D.
Rozloha	Hodnota parametru km²
Nejvyšší bod	Mount Frederick (2 037 m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	84 429 471 (6. v Alyře)
Hustota zalidnění	Hodnota parametru obyv/km²
HDI	▲ 0,283 (4. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	rockwellština (89%) latina (6%) erština (3%) původní jazyky (2%)
Národnostní složení	Novateřané (76%) Atajarijci (4%) Eršané (3%) Ostatní přistěhovalci (17%)
Náboženství	Kristovectví (78%) Judaismus (15%) Původní náboženství (2%) Ostatní náboženství (5%)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	17. května 1776 (Vyhlášení nezávislosti na Rockwellii) 25. srpna 1788 (Uznání nezávislosti Rockwellií)
Prezident	Houston D. McKnight
Viceprezident	James J. Miller
Měna	Greenback
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	37.4

Spojené státy novaterrské (v rockwellštině United States of Novaterra), zkráceně Spojené státy (v rockwellštině United States), zkratkou USN (nebo také US), jsou federativní republika nacházející se na kontinentě Novaterra, sestávající se z 21 států, jednoho nezačleněného organizovaného území a dvou nezačleněných neorganizovaných území. Sdílí pozemní hranice s Loblaryjskem, Gertuneou, Odarií, Znorovy a(tři nevybrané státy). S počtem 84 a půl milionu obyvatel je nejlidnatějším státem Novaterry a 6. nejlidnatějším státem celé Alyry. Federálním hlavním městem je Keystoneburg, s více jak 4 miliony obyvatel je pak největším městem a hlavním ekonomickým centrem Empire Bay.

Podle dosavadních teorií vznikl lidský život právě zde na Novaterře, odkud se pak přes ostrovy v ? oceánu dostali do Jusai a nebo se přes Metruské ostrovy (dnešní Novoersko) a souotroví Aurorama (dnešní Chrobrónsko) do Paradisumu. I přes to, že patří novaterrská civilizace k těm nejstarším, nevyhnula se obří kolonizaci a osídlení tardanskými mocnostmi. Počínaje rokem 1607, vedla rockwellská kolonizace k založení Novaterrských kolonií na území dnešních východních Spojených států. Spor s Rockwellii později vyvolal Novaterrskou válku za nezávislost. Po uznání nezávislosti, v roce 1788, se Spojené státy novaterrské staly jedním z prvních demokratických států Alyry. Po dobu své existence se Spojené státy několikrát rozšířily, naposledy v roce 1908 při připojení Atajaria k federaci.

Vláda Spojených států novaterrských je federativní republikou a zastupitelskou demokracií se třemi samostatnými složkami vlády: výkonnou, zákonodárnou a soudní. Má dvoukomorovou národní legislativu, Kongres, složený ze Sněmovny reprezentantů, dolní komory založené na počtu obyvatel; a Senát, horní komora založená na rovném zastoupení pro každý stát. Nejvyšším představitelem Spojených států novaterrských je prezident, volený každé 4 roky. Mnoho politických záležitostí je decentralizováno na státní nebo místní úrovni, přičemž zákony se podle státu značně liší. USN jsou na předních místech v mezinárodních ukazatelích kvality života, příjmu a bohatství, hospodářské konkurenceschopnosti, lidských práv, inovací a vzdělání.

Dějiny

Předkoloniální období (před rokem 1463)

Obecně se předpokládá, že první obyvatelé USN a přilehlých států, migrovali do Novaterry z Paradisumu přes souostroví Aurorama (dnešní Chrobrónsko), nejméně před 12 000 lety. Za první kulturu, která se dostala na zdejší kontinent, se berou Alvatéci. Později však sem emigrovali i další kultury jako Indeuité nebo Alinteané. Některé z těchto kultur však nepřežily do dob osídlování a o jejich existenci víme pouze z archeologických nalezišť.

Postupem času zdejší obyvatelé začali vytvářet čím dál tím více komplikovanější společnost. Některé z nich, jako třeba civilizace Sequoyah, vynalezla písmo, pokročilé zemědělství a zanechala tím velkou stopu v historii původních obyvatel Novaterry. Kromě civilizace Sequoyah na zdejším kontinentu vzniklo spoustu méně významných společností, ale také řada městských států. Historický momentem je období cca 6400 let př. n. l., kdy se většina městských států nacházejících se v oblasti dnešních států ? a ? spojila do ? civilizace. Ta přetrvala až do 4900 let př. n. l., kdy však zaniká za dosud neznámých okolností. Civilizace Sequoyah pak zaniká o 100 let později, nejspíše kvůli bojům s ? a stává se též poslední komplikovanější společností v Novateřře, až do příchodu kolonialistů.

Spoustu významných historiků se pokusilo odhadnout původní populaci před příchodem nebo během příchodu kolonialistů. Harvey J. Newman z Huberova institutu počítá s tím, že ve 15. století byla populace mezi 200 tis. až dvěmi miliony ve státech USN a Turského zálivu. Antropolog Sam L. Cole věří, že v USN a dále pak na sever, žilo asi 1,3 milionu nativesanů.

Koloniální období (1463-1773)

V roce 1493 přistál u jižního pobřeží ? a započal tak kolonizaci pevninské části Novaterry. Během následujících letech se Novaterra stala cílem kolonizačních snah Erska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Siereon-Bjorsfallska (část východního pobřeží), Equie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Mawiru (Nové Švédsko) a Bušska. Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam erská kolonizace ? pobřeží. Od roku 1646 se Erské království postupně zmocnilo nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 7 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se později staly základem budoucích USN.

Přestože tardamské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický nebo otrokářský jako postup v Paradisumu, tardamská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu. Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zcela zničily jejich sociální struktury a zredukovaly jejich populaci místy až o 80-90 %. Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli obyvatelé, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému nebo politickému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská a politická svoboda a tolerance se tak staly jedním z klíčových témat při formování novodobých kultury tohoto kontinentu. Novaterra díky tomu též nekopírovala tardamské nebo jusaijské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter, zejména mezi protestanty, jež zde mezi věřícími převažují dodnes. Specifický přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USN projevuje dodnes (viz novaterrský evangelikalismus). Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.

Kolem roku 1770 dosáhla populace ve zdejších erských koloniích 2,5 milionu obyvatel, což představovalo skoro třetinu populace tehdejšího Erska. Populace mimo jiné rostla i díky obchodu s černými obyvateli. Ti pak zde pracovali na polích a plantážích jako levná pracovní síla. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (?,?,?) předurčily střet mezi koloniemi a koloniálním impériem.

Revoluční období (1762-1788)

Jako revoluční období se myslí Novaterrská revoluce, ke které došlo mezi lety 1762 a 1788 a která byla klíčovou událostí, jenž vedla k nezávislosti sedmi kolonií na rockwellské nadvládě. Revoluce zakořeněná v principech osvícenství, jako je souhlas řízené a liberální demokracie, byla vyvolána napětím ohledně zdanění bez zastoupení, zpřísnění rockwellské kontroly prostřednictvím aktů, jako je Stamp Act a Townshend Act a schválením několika zákonů a vyhlášek, jako třeba Čajového zákona.

Roku 1762 schválil parlamentem Rockwellského království Zákon o známkách, který uvalola přímou daň na rockwellské kolonie v Novateřře a požadoval, aby většina tištěných dokumentů byly tisknuta na orazítkovaný papír z Nottinghamu. Ten se musel platit v rockwellské měně, nikoli v koloniálních papírových penězích, což způsobilo velkou vlnu kritiky. Účelem daně bylo zaplatit vojenské jednotky Rockwellie umístěné ve zdejších koloniích. Zákon byl mezi kolonisty velmi nepopulární. Většina ho považovala za porušení jejich práv jako Rockwellčanůa výsledkem bylo schválení Kolkového zákonu. Rockwellia ovšem zastrašila většinu signatářů, aby rezignovali na své provize, a vyhláška tak nikdy nevzešla v platnost. V roce 1763 vydal rockwellský parlament, na žádost generála ?, první Čtvrtletní zákon, který byl 15. července odsouhlasen králem. Stalo se tak kvůli odmítavému přístupu koloniálního shromáždění ohledně placení za ubytování a zásobování vojáků. Podle něho bylo shromáždění povinné platit za ubytování a stravování všech rockwellských vojáků, kteří mj. mohli nově býti ubytováni i v hostiních, pivnicích a dalších domech, pokud by to situace vyžadovala. Čtvrtletní zákon z roku 1774 se vztahoval na všechny kolonie a snažil se vytvořit efektivnější způsob ubytování vojáků v Novateřře. V předchozím aktu byly kolonie povinny poskytnout vojákům ubytování, ale koloniální zákonodárné sbory při tom nespolupracovaly. Nový zákon o ubytovnách umožnil guvernérovi ubytovat vojáky v jiných budovách, pokud nebyly poskytnuty vhodné ubikace.

Důležitým bodem Novaterrské revoluce byl ? masakr z 28. února 1771. Při něm došlo ke konfrontaci mezi rockwellskými vojáky a davem protestantů, při které vojáci zastřelili několik lidí, kteří je slovně obtěžovali a házeli na ně kameny a sněhové koule. Tato událost byla silně propagována jako „masakr“ předními patrioty, jako byli ? a ?. Dav se poté rozprchl, ale již další den se znovu zformoval, ještě více posilněn odvahou. Později bylo 12 vojáků, 2 důstojníci a čtyři civilisté zatčeni a obviněni z vraždy. Sedm vojáků bylo zproštěno viny; další dva dostali nižší tresty a zbylí byly odsouzeni za vraždu (avšak s velmi nízkými tresty). Všichni civilisté byli shledáni vinnými z neúmyslného zabití a byli odsouzeni k označení na ruce.

? čajové povstání byl novaterrský politický a obchodní protest z 24. ledna 1774 v Bostonu v kolonii ?. Protest byl veden proti Čajovému zákonu z roku 1773, který umožnil rockwellských společnostem prodávat čaj ve zdejších koloniích bez placení daní, kromě daní uložených Townshendovými zákony. V rámci protestu, zničili účastníci několik celých zásilek čaje zaslaných Západoparadisumskou společností. Demonstranti nastoupili na lodě a házeli bedny s čajem do vod přístavu. Vláda v Rockwellii považovala protest za akt zrady a tvrdě odpověděla. Tato událost se stala se ikonickou událostí novaterrské historie. Čajové povstání bylo vyvrcholením hnutí odporu v celé Rockwellské Novaterře, proti zákonu o čaji, dani schválené parlamentem v roce 1773. Kolonisté proti tomuto zákonu protestovali, protože věřili, že porušuje jejich práva na „žádné zdanění bez zastoupení“, že je smí zdaňovat pouze jejich vlastní volení zástupci a nikoli parlament, ve kterém nebyli zastoupeni. Demonstranti zabránili vykládkám čaje v nekolika dalších koloniích, ale v ? královský guvernér Thomas Harrell odmítl dovolit čaj vrátit do Rockwellie.

V roce 1773 se schází První federační kongres, který zde podepisuje kontinentální listiny, jenž nařizují bojkot všeho rockwellského zboží v koloniích. Toto shromáždění ale ještě více eskalovalo napětí, které nakonec přerostlo v roce 1775 v otevřený konflikt, počínaje konfrontacemi v ? a ? a vyvrcholilo v Novaterrskou válku za nezávislost, která trvala od roku 1775 do roku 1788. Druhý federační kongres vyhlásil nezávislost na Rockwellii 17. května 1776, prostřednictvím Deklarace nezávislosti, kterou primárně napsal ?. Válka se téměř změnila ve globální konflikt, když se Bušsko po novaterrském vítězství v bitvě u ? v roce 1779 rozhodlo politicky podpořit Spojené státy, jako svého spojence. Ačkoliv se díky několika velmi napjatým vyjednáváním podařilo zabránit většímu konfliktu, bylo jasné, že USN získalo Bušsko jako svého podporovatele a značně tím zhoršily možnosti Rockwellského království zcela zničit povstalecká mínění v Novateřře.

I přes několik neúspěchů nakonec novaterrské síly zajaly generála ? a valnou většinu nepřátelských vojáků na zdejším území v bitvě o ?, v roce 1783, což fakticky znamenalo ukončení války, jelikož Rockwellia tímto činem ztratila jakoukoliv kontrolu nad USN. V roce 1788 byla podepsána Matinumská dohoda, která formálně uznala nezávislost Spojených států za strany království a poskytla jim důležité územní zisky. Revoluce vedla k hlubokým změnám v nově vzniklém národě. Skončila rockwellská merkantilistická politika v Novaterřře a otevřela se globální obchodní příležitosti pro Spojené státy. Nově vzniklý Kongres Spojených států novaterrských ratifikoval v roce 1792 Ústavu Spojených států, která nahradila slabší články bývalé Konfederace a vytvořila federativní demokratickou republiku, první svého druhu, založenou na souhlasu ovládaných. Listina práv, ratifikována v roce 1794, zakotvovala základní svobody a sloužila jako základní kámen nové republiky. Následné dodatky tato práva rozšířily a naplnily sliby a zásady, které odůvodňovaly revoluci.

Rané období federace (1798-1850)

Novaterrská ústava je jedna z nejstarších a nejdéle existujících ústav v Alyře. Její druhá podoba z roku 1800 reorganizovala vládu na federaci spravovanou třemi základními složkami (mocí výkonnou, mocí soudní a mocí zákonodárnou) na bázi brzd a protivah. William Davis, který velel kontinentální armádě a po válce se všech svých mocí vzdal, se v roce 1800 stal prvním voleným prezidentem Spojených států novaterrských a zároveň zatím jediných zvolených nestranickým prezidentem.

Listina práv, federálně zakazující omezení osobních svobod, byla přijata v roce 1801. Nákup území od Erska v roce 1812 značně zvětšil území USN. Napětí pak po nástupu nového erského krále opět vzrostlo, což málem mělo za následek další válku. V roce 1817 pak Spojené státy novaterrské pod svou kontrolu získalo Slandsgotanské teritorium, které předtím bylo spravováno Riesenreichskem (oficiálně však nikomu nepatřilo).

Ihned po vzniku federace se zakladatelé, jako Brycen Townsend, John Josh, Mitchell Fulton nebo Christopher Brooks, zasadilo o úplné zrušení otroctví. Roku 1803 pak byl schválen zákon, který zakazoval jakékoliv vylučování obyvatel na základě jejich pleti nebo náboženství. Díky tomuto a spoustu dalším zákonům a vyhláškám se do Spojených států v první polovině 19. století nastěhovalo přibližně 5 až 8 milionů lidí ze všech koutů světa.

Ekonomický rozvoj pak výrazně posílil v druhé polovině 19. století a to hlavně díky zákony o usedlících, v rámci kterého bylo rozdáno obrovské množství nevyužívané půdy za velmi nízkou cenu, někde až ta téměř žádnou cenu. Další území bylo rozdáno železničním společnostem a školám (základní školy byly od roku 1809 povinné pro všechny děti ve věku 6 až 15 let), díky čemuž se výrazně zlepšila železniční obslužnost a zvedla se úroveň vzdělanosti.

Vývoj moderních Spojených států (1864-1913)

Národní infrastruktura, včetně telegrafu a nových železnic , podnítila ekonomický růst, větší osídlení a rozvoj západu Spojených států novaterrských. Nové transtátní železnice usnadnily přemístění osadníků a rozšířily vnitřní obchod.

Rychlý ekonomický rozvoj během pozdního 19. století a přetrvávající doteď podporuje vzestup mnoha prominentních průmyslníků. Na stole je několik zákonů proti těmto praktikám, avšak . Obchodní magnáti jako Andrew Patel, John M. Pennington nebo John Watson pak vedou pokrok národa v železničním, ropném a ocelářském průmyslu. Bankovnictví se stává hlavní součástí ekonomiky, přičemž významnou roli v jejím zavedení hrál JP Morgan. Spojené státy novaterrské se také na počátku 20. století ukazují jako průkopník automobilového průmyslu. Na severu pak urbanizace a bezprecedentní příliv imigrantů z Tardamu a Paradisumu dodá přebytek pracovních sil pro industrializaci země. Elektrické světlo a telefon drasticky mění komunikaci a městský život přičemž se jejich výroba neustále zdokonaluje.

Novaterrská ekonomika vzkvétala a stala se jednou z největších na světě. Tyto dramatické změny byly doprovázeny významným nárůstem ekonomické nerovnosti, imigrace a sociálních nepokojů u menší části pracovníků. Další důležitá událost zlatého věku byla v některých státech schválení volebního práva žen a federální zákaz alkoholu pro osoby mladší 21 let. Prvním státem, který ženám přiznal volební právo, byl v roce 1869 Famayotte, po něm následovaly některé další státy. Aktuálně hnutí za práva žen bojuje za schválení ústavního dodatku udělujícího ženám celostátní volební právo.

Vláda a politika

Politický systém

Politický systém Spojených států novaterrských je založen na principu federální republiky, který kombinuje federální a státní úroveň vlády. Tento systém je výsledkem dlouhé snahy o vyvážení moci mezi centrální a regionální autoritou.

USN se skládá ze 50 států, z nichž každý má svou vlastní legislativu a určitou míru autonomie. Hlavním orgánem federální vlády je prezident, který je volen do čtyřletého funkčního období. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a má výkonnou moc. Jeho pravomoci jsou však omezeny systémem brzd a protiváh, který rozděluje moc výkonnou, legislativní a soudní.

Legislativní moc je rozdělena mezi dvě komory Kongresu: Sněmovnu reprezentantů a Senát. Dolní komorou je Sněmovna reprezentantů, která má 386 členů. Počet reprezentantů jednoho státu je pak dán počtem obyvatel daného státu. Nejlidnatější stát, Adirondack, má v současnosti ** reprezentantů. Nejméně lidnatý stát, **, má pouze jediného. Horní komora, Senát, je tvořena 43 senátory, přičemž každý stát zastupují 2 senátoři a jeden zastupuje federální distrikt. Kongres má pravomoc přijímat federální zákony, schvalovat rozpočet a dohlížet na výkonnou moc.

Soudní moc je svěřen Nejvyššímu soudu, který se skládá z 11 soudců jmenovaných doživotně prezidentem a potvrzeným Senátem. Nejvyšší soud má posuzovat ústavnost zákonů a pravomoc rozhodovat ve sporech mezi federální vládou a státy. Ačkoli politický systém USN poskytuje příležitost občanům se zúčastnit politického rozhodování, je také předmětem kritiky. Někteří poukazují na zneužití peněz ve volbách

Politické strany

Mezi hlavní politické strany USN patří Demokraté, Národní republikáni, Federalisté a Libertariáni. Mimo těch se zde nachází několik dalších menších politických stran jako třeba Progresivní strana, Strana pracující třídy nebo Novaterrská strana. Běžná je zde i kandidatura nezávislých politiků do Kongresu a státních a místních vlád, ovšem nezávislými prezidenty byly v historii Spojených sátů pouze ? a ?.

Přední politické strany

• Demokratická strana - Demokratická strana liberální politiku a závazek k sociální spravedlnosti a rovnosti.
• Národní-republikánská strana - Republikáni preferují silnější státní a místní vlády a slabší federální vládu.
• Federalistická strana - Upřednostňuje omezená omezení podnikání ze strany vlády.
• Libertariánská strana - Libertariáni kladou důraz na osobní a ekonomickou svobodu, tradice, rodinu a národní hrdost.

Menší politické strany

• Progresivní strana - Pokroková strana prosazuje reformy jako ochranu práv pracujících a rozšíření volebního práva.
• Strana pracující třídy - Socialistická strana obracející se na dělníky a prosazující sociální reformy a omezení korporátní moci.
• Novaterrská strana -Vznikla jako opozice k prezidentovi Mitchellu Fultonovi. Strana prosazuje nacionalismus, modernizaci a ochranu průmyslu.

Administrativní dělení

Státy a území

Mapa území Spojených států novaterrských

Města

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam největších měst států a území USN.