Kongres Spojených států novaterrských

Kongres Spojených států novaterrských United States Congress
80. Kongres Spojených států
Druh
Druh	Dvoukomorový
Komory	Senát Sněmovna delegátů
Historie
Založen	4. února 1775
Období zahájeno	4. února 1933
Vedení
Předseda Senátu	James S. Sherman
Předseda Senátu pro tempore	James W. Wadsworth Jr.
Mluvčí Sněmovny delegátů	Frederick H. Gillett
Mandáty
Křesla	503 hlasujících členů 66 senátorů 437 delegátů 3 nehlasující členové
Strany	Většina (37)      Federalisté (21)      Republikáni (16) Menšina (26)      Demokraté (14)      Progresivci (12) Ostatní (1)      Populisté (1) Nejmenovaní (2)      Nejmenovaní (2)
Strany	Většina (243)      Federalisté (118)      Republikáni (118)      Atajarijci (3) Menšina (162)      Demokraté (83)      Progresivci (79) Nezávislí (32)      Populisté (20)      Pokrokáři (8)      Socialisté (4)
Volby
Volební systém	většinový, jmenován (Senát) poměrný (Sněmovna)
Poslední senátní volby	říjen-leden 1932
Následující senátní volby	říjen-leden 1934
Poslední sněmovní volby	12. října 1932
Následující sněmovní volby	10. října 1934
Sídlo
Federal House, Keystoneburg, USN
Jednací sály
Zasedací sál Senátu
Zasedací sál Sněmovny delegátů

Kongres Spojených států novaterrských, (rockwellsky: United States Congress), představuje nejvyšší zákonodárný orgán federální vlády Spojených států novaterrských. Jedná se o dvoukomorovou legislaturu skládající se ze Senátu (horní komora) a Sněmovny delegátů (dolní komora). Obě komory zasedají ve Federal House v hlavním městě USN Keystoneburgu. Kongres má 503 členů s hlasovacím právem: 66 senátorů a 437 delegátů. Viceprezident Spojených států, jakožto předseda Senátu, má hlasovací právo pouze v případě rovnosti hlasů v horní komoře. Sněmovna delegátů má také tři členy bez hlasovacího práva. Delegáti ve Sněmovně jsou voleni přímo, Senátoři pak nepřímo státy federace.

Kongres se schází na dvouleté období, které začíná každý lichý rok v únoru. Volby do Kongresu se konají každý sudý rok na volební den, zpravidla v první polovině října. Členové Sněmovny delegátů jsou voleni na dvouleté období, které odpovídá délce kongresního zasedání. Ústava Spojených států vyžaduje, aby byli členové voleni v jednotlivých státech, přičemž je stanoveno, že křesla dolní komory musí být přerozděleny mezi státy podle počtu obyvatel každých deset let na základě výsledků sčítání lidu, a každý stát musí mít alespoň jednoho zástupce ve Sněmovně. Každý senátor je volen státními legislativami na šest let, přičemž jejich funkční období jsou rozložena tak, aby se každé dva roky volila třetina Senátu. Každý stát má, bez ohledu na velikost nebo počet obyvatel, tři senátory, takže v současné době je v Senátu 66 senátorů z 22 států.

Článek I. Ústavy USN stanovuje, že členové Kongresu musí mít alespoň 25 let pro možnost kandidatury do Sněmovny delegátů a 30 let pro pro možnost kandidatury do Senátu, být občany USN po dobu nejméně sedmi let pro Sněmovnu a devíti let pro Senát a být obyvateli státu, který zastupují. Členové obou komor mohou kandidovat na znovuzvolení neomezeněkrát.

Senát

Senát Spojených států novaterrských, (rockwellsky: United States Senate), je horní komora Kongresu Spojených států (Ústava USN ovšem pojmenování horní a dolní komora nepoužívá a podle ní je postavení obou komor rovnocenné). Spolu se Sněmovnou reprezentantů, která je dolní komorou Kongresu, tvoří dvoukomorový zákonodárný orgán Spojených států. Senát i Sněmovna mají podle Článku I. novaterrské ústavy pravomoc schvalovat nebo zamítat federální legislativu. Senát má výlučnou pravomoc potvrzovat prezidentské nominace na vysoké úřady, schvalovat nebo odmítat mezinárodní smlouvy a vést soudní řízení při ústavní žalobě vznesené Sněmovnou delegátů. Spolu se Sněmovnou slouží také jako kontrolní mechanismus vůči výkonné a soudní moci vlády.

Složení a pravomoci Senátu jsou stanoveny Článkem I. Ústavy Spojených států. Každý z 22 států má v Senátu tři zástupce, kteří slouží v šestiletých období, přičemž jejich volby jsou rozloženy tak, že jedna třetina senátorů je volena každé dva roky. Celkově tak Senát tvoří 66 členů. Senátoři jsou jmenováni státními zákonodárnými legislaturami, přičemž pro se musí vyslovit obě komory státu. Kvůli neshodě komor se občas stane, že nový senátor není jmenován včas a křeslo je tak na nějakou dobu neobsazené.

Jakožto horní komora Kongresu má Senát několik specifických pravomocí. Patří mezi ně schvalování mezinárodních smluv a potvrzování ministrů, federálních soudců (včetně soudců Nejvyššího soudu), vyšších vojenských důstojníků, vedoucích úředníků, velvyslanců a dalších federálních úředníků. Senát rovněž vede soudní řízení proti úředníkům, kteří byli obžalováni Sněmovnou delegátů. Díky delšímu funkčnímu období a menšímu počtu členů je Senát obvykle považován za více uvážlivý a prestižní orgán než Sněmovna delegátů. Jedná se tak o méně stranický a více spolupracující legislaturu.

Sněmovna delegátů

Sněmovna delegátů USN, (rockwellsky: The United States House of Delegates, krátce The House), je dolní komorou Kongresu. Předsedá jí její mluvčí, který je volený a tradičně je jím vůdce sněmovního koaličního nebo stranického klubu, podle toho, který má více hlasujících zastupitelů. Sněmovna delegátů má za úkol schvalovat federální zákony, které, pokud jsou schváleny i v Senátu, jsou odeslány prezidentovi k podpisu, případně vetu. Sněmovna delegátů má určité výlučné pravomoci, mezi něž patří zahajování všech návrhů zákonů o příjmech a obžalování federálních úředníků.

Členové Sněmovny reprezentantů slouží pevně stanovené dvouleté funkční období, přičemž každé místo je před začátkem nového Kongresu znovu voleno. V případě uvolnění křesla v průběhu funkčního období je náhradní delegát jmenován stranou, která křeslo vyhrála. Složení Sněmovny je stanoveno Článkem I. Ústavy Spojených států novaterrských. Sněmovnu tvoří zástupci, kteří podle ústavy jsou voleni na státní úrovni, přičemž počet křesel je přidělen jednotlivým státům na základě počtu obyvatel, jak je stanoveno sčítáním lidu každých deset let a každý stát má nárok na alespoň jednoho zástupce. Od svého vzniku v roce 1776 jsou všichni zástupci voleni přímo. Ačkoli volební právo bylo zpočátku omezené, postupně se rozšiřovalo, zejména po ratifikaci dvacátého druhého a dvacátého šestého dodatku. Od roku 1927 je počet hlasujících zástupců pevně stanoven na 437.

Kromě toho má dolní komora tři nehlasující delegáty, zastupující novaterrská území ?, ? ostrovy, a ?. Nehlasující zástupci slouží, stejně jako ostatní členové sněmovny dvouleté funkční období. Podle sčítání lidu z roku 1930 měl největší delegaci ve Sněmovně stát Adirondack s x zástupci. ? států má pouze jednoho zástupce: .

Procedury

Společné schůze

Společné zasedání Kongresu Spojených států se konají při zvláštních příležitostech či událostech, které vyžadují souběžné rozhodnutí obou komor. Tato zasedání se konají z různých důvodů, nejčastěji ale kvůli Prezidentově roční zprávě Kongresu. Tato Ústavou nařízená zpráva, která se obvykle předkládá jako výroční projev je přednášena od roku 1802. Podle tradice společným zasedáním předsedá předseda Sněmovny. Výjimkou je sčítání prezidentských voleb, kdy předsedá viceprezident (jako předseda Senátu).

Společné schůze Senátu a Sněmovny delegátů se konají:

• při přednesu Prezidentovi roční zprávy Kongresu
• při formálním sčítání hlasů obou kol prezidentských voleb a potvrzení vítěze voleb
• při svolání prezidentem kvůli mimořádné události (například při vstupu USN do Velké války)

Pravomoce

Veškerá zákonodárná moc ve Spojených státech náleží Kongresu. Rozsah federální legislativy uvádí Článek I Ústavy USN. Dle ní Kongres reguluju zákony ohledně:

• daní, cel a poplatků
• státních výdajů a státního dluh
• nakládání s vládním majetkem
• mezinárodních obchodu
• obrany státu a řízení ozbrojených sil
• stanovení kurzu a tisku peněz
• poštovních úřadů
• zřizování soudů
• a dalších.

Pravomoc komor Kongresu je omezena prezidentským vetem. Po schválení návrhu v obou komorách je zákon předložen prezidentovi, který jej může podepsat, nebo vrátit té komoře, kde byl navržen (takzvaně vetovat). Tato komora pak zahrne prezidentovy námitky do zápisu o projednávání návrhu zákona a uváží je. Pokud poté hlasuje pro návrh dvoutřetinová většina členů dané komory, předá se návrh druhé komoře. Pokud i tam podpoří návrh dvě třetiny, je zákon schválen. Není-li návrh zákona vrácen prezidentem do deseti dnů (neděle nepočítaje) ode dne, kdy mu byl předložen, stává se zákonem i bez jeho podpisu.

Kongres má určité pravomoci, které omezují rozsah pravomocí prezidenta. Zejména Senát hraje v tomto ohledu klíčovou roli, protože podle ústavy musí schválit jmenování ministrů a dalších vysokých úředníků. Z přibližně 4 tisíc funkcí, které prezident může obsadit, Senát schvaluje přes jeden tisíc. Kromě toho musí Senát schvalovat mezinárodní smlouvy, přičemž pro jejich přijetí je vyžadováno schválení dvěma třetinami senátorů. Výjimkou jsou takzvané výkonné dohody, které musí prezident oznámit Senátu do 60 dnů po jejich uzavření. Kongres rovněž omezuje pravomoci prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil, protože pouze Kongres má pravomoc vyhlásit válku nebo schválit nasazení vojenských sil v mimo území Spojených států novaterrských.

Kongres má pravomoc zakládat soudy, které jsou poté podřízené Nejvyššímu soudu. Senát rovněž schvaluje jmenování všech federálních soudců. V případě impeachmentu prezidenta se Kongres stává jak žalobcem, tak soudcem. Prvním krokem v procesu odvolání prezidenta z úřadu je přijetí žaloby ve Sněmovně deleátů. Senát pak funguje jako soudní porota a předseda Nejvyššího soudu řídí řízení. K odsouzení prezidenta je potřeba dvoutřetinová většina všech senátorů.