Spojené státy novaterrské
| Spojené státy Novaterrské United States of Novaterra | |
|---|---|
 vlajka |
 znak |
| Hymna Státní hymna Spojených států Novaterrských Motto Společně v nouzi | |
| Geografie | |
| Soubor:Poloha Spojené státy Novaterrské.png Poloha | |
| Hlavní město | Davismoure |
| Rozloha | Hodnota parametru km² |
| Nejvyšší bod | Mount Plymney (2 089 m n. m.) |
| Časové pásmo | Hodnota parametru |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 62 743 850 (1897) (7. v Alyře) |
| Hustota zalidnění | Hodnota parametru obyv/km² |
| HDI | ▲ 0,283 (4. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře) |
| Jazyk | "angličtina" (82%) noverantáština (18%) |
| Národnostní složení | Novateřané (71%) Eršané (12%) Ostatní přistěhovalci (17%) |
| Náboženství | Kristovectví (68%) Judaismus (14%) Původní náboženství (13%) Ostatní náboženství (3%) Nevěřící (2%) |
| Státní útvar | |
| Státní zřízení | federativní prezidentská republika |
| Vznik | 19. září 1794 (Vyhlášení nezávisloti na Ersku) 17. května 1798 (Uznání nezávislosti Erskem) |
| Prezident | Briggs J. Daltlem |
| viceprezident | Kian M. Harerp |
| Měna | dolart |
| HDP | {{{hdp}}} |
| HDP/obyv. | Hodnota parametru |
| Giniho koeficient | 37.4 |
Spojené státy Novaterrské, v "" United States of Novaterra či pouze USN, je federativní republika nacházející se na kontinentě Novaterra sousedící se dalšími šesti zeměmi. USN se skládá z 15 států, jednoho teritoria a federálního území hlavního města. Úředními jazyky jsou pak "" a novorentáština, což je nový jednotný jazyk pro obyvatele, kteří z jakýchkoliv důvodu odmítají mluvit právě "".
Spojené státy Novaterrské vznikly jako Novaterrské kolonie, deportační centrum Erska pro původní obyvatele a ostatní rasy nenáviděné kolonialisti. Právě proto je zde silné zastoupení lidí černé rasy a původních obyvatel. Samotné Spojené státy Novaterrské pak vyhlásili nezávislost 19. září 1793, a den poté v zemi vypukla válka za nezávislost, ve které se spojili všechny rasy deportovaných lidí a vytvořili Svobodnou armádu. A právě odsud pochází motto země: Společně v nouzi.
Nejvyšším představitelem Spojených států Novaterrských je prezident volený každé 4 roky. Důležitou součástí vlády je ale také Kongres skládající se ze dvou komor.
USN se též chlubí silnou ekonomiku, opírající se o moderní průmysl, díky kterému se řadí mezi špičky světa. Zároveň má moderní armádu, která je vyzbrojována nejlepšími zbraněmi, co Novaterrské zbrojovky vyrobí.
Spojené státy Novaterrské mají rozlohu xxkm² díky čemuž se řadí mezi větší země.
Obyvatelstvo USN pak z valné většiny tvoří běloši, je zde však velká komunita černochů a nativesanů (tak se zde říká původním obyvatelům). Podle odhadu z roku 1897 zde žije 62,7 milionů lidí. Většina z nich pak žije na pobřeží s tím, že zde platí pravidlo, čím dále od pobřeží, tím menší zalidnění. Jako zajímavost pak můžeme vidět Slandsgotanské teritorium, ve kterém se někteří nativesané rozhodli žít jejich původním stylem života.
Dějiny
Předkoloniální období (před rokem 1463)
První obyvatelé Novaterry se na území USN prokazatelně objevily již 10 tis. let př. n. l. Ti do Novaterry připluli přes ostrovy z Paradisumu. 8 tis. let př. n.l. pak na území USN již bylo značné množství kměnů. Rozhodně nejvyspělejším z nich byl národ '''A'altvéků''', který se vyznačoval složitými pyramidami, pokročilou architekturou hlavně vlastním písmem. Ačkoli na území Spojených států Novaterrských zasahoval pouze částečně, na státy zde žijící měl velký dopad. Bohužel o asi 2 tis. let později začala civilizace A'altvéků pomalu zanikat až z dříve mocné říše zbyl jen malý stát. Svou vyspělost si ale ponechaly a tak v místech, kde zmenšená A'altvécká říše přežívala po ní najdeme spousty pozůstatků. Mezi nejznámější patří město Divare s dokonale zachovanými pyramidami.
Původní obyvatelé říše, kteří se po jejím územním úpadku ocitli mimo ni se rozprchlo do ostatních částí Novaterry a přidaly se ke zdejším kmenům. U části však zůstalo původní písmo, díky kterému je nám známa historie některých kmenů a jejich způsobu života. Proto víme, že náboženství na kontinentě nikdo nebylo jednotné (mimo A'altvéckou říší) a že každý kmen vyznával vlastní. Spousta nativesanů dokonce původní náboženství vyznává dodnes.
Z kronik též víme, že do příchodu objevitelů se kromě občasných menších válek mezi kmeny na ostrově žádné větší krveprolití nedělo a že kmeny se mezi sebou pokoušely udržovat mír.
Koloniální období (1463-1793)
V roce 1457 u jižního pobřeží přistál Jose Antonio Barceló a započal tak kolonizaci pevninské části Novaterry. O osm let později pak kolonialisté z Erska začali osidlovat pobřeží dnešního státu USN Mannited a založili zde osadu Menwin. Úspěšná kolonizace tohoto území znamenala postupné rozpínání zdejší Erské kolonie. Pro lepší organizaci tak byly osady pospojovány do koloniálních území. Daná území pak vytvořila Ersko-Novaterrskou kolonii. Ta si za své hlavní sídlo zvolila Tisley (nynější New Noubritge). Do správ koloniálního území byli voleni zástupci, nutno ale podotknout že volební právo měli pouze bohatí a důležití Eršané. Rozpínavost Erska se však neobešla bez krveprolití. Víceméně celou dobu až cca do roku 1580 se koloniální osady musely potýkat s nájezdy nativesanů, kteří si nehodlali nechat vzít své území zadarmo. V letech 1602 až 1608 pak zase vedli válku s tehdejší kolonií Nieuwelen, spadající pod Equii. Díky výhře v této válce Ersko pod svou správu získalo nynější státy Scotjan a Walbritishguay.
V prvních dnech osidlování kolonialisté zažili nedostatek potravin, nemoci a konflikty s domorodými obyvateli, jako například ve válce krále Ka'mashiqi'sta. Po čase však útočnost nativesanů ustala a v mnoha případech začali kolonialisté a domorodci závislí jeden na druhém. Tardamové od nativesanů odkupovali jídlo a zvířecí kůži, domorodci pak nakupovali zbraně a další tardamské vynálezy. Osadničtí misionáři tak vycítili, že je potřeba domorodé nativesany "civilizovat" na evropské postupy. Tato zvýšená kolonizace Novaterry však pouze přivedla zabíjení, vysidlování a deportování domorodců. Nejčastějším deportačním střediskem všech koloniálních států se stalo koloniální území Tecarange (nyní část státu Nemasland) spadající právě pod Ersko. Díky tomu se ve Spojených státech Novaterrských udržela oproti ostatním státům vysoká populace nativesanů.
Tardamští osadníci také začali do Novaterry obchodovat s černými obyvateli Paradismu. Ti pak zde pracovali na polích a plantážích jako levná pracovní síla. Koloniální společnost byla rozdělena ohledně náboženských a morálních důsledků otroctví a několik kolonií přijalo zákony pro nebo proti této praxi.
Ersko-Novaterrská kolonie byla spravována jako zámořské území Erska. Každé 2 roky se zde pořádali volby avšak (jak již bylo zmíněno) pouze pro bohaté a vlivné Eršani. S vysokou porodností, nízkou úmrtností a velkou deportací nativesanů, černochů a politických nebo náboženských nepřátel Erska do Tecarangu zdejší populace rychle rostla a brzy se začala přibližovat populaci Tardamských států. Tajné protestanské obrození ve 40. a 50. letech 17. století pak zase zvýšilo počet lidí vyznávající Protestantismus.
Téměř do konce 18. století se pak zde udržovala silná erská nadvláda, ale všem obyvatelům bylo jasné, že tato nadvláda nevydrží navždy.
Revoluční období (1793-1798)
Revoluční období začíná kolem roku 1793. V této době Novateřané začali vyvíjet ideologii "republikánství", které tvrdila že vláda spočívá na souhlasu ovládaných. Požadovali lepší práva pro všechny obyvatele kolonií a "žádné zdanění bez zastoupení". Ersko však trvalo na řízení pomocí místní správy volené Eršani a dosazené erským králem. Tato politika však znamenala, že žádný obyvatel (kromě řečených Eršanů) nemohl rozhodovat o dění své země a tak tento konflikt přerostl ve válku.
Ještě téhož roku se "" v Bedcouveru v rámci Prvního novaterrského kongresu sešli, aby zde schválili a podepsal kontinentální listiny, které nařizovali bojkot všecho erského zboží v koloniích. Válka za nezávislost pak začala o rok později, hlavně díky schválení nekolika erských zákonů vztahující se na Ersko-Novaterrské kolonie, jako například zákazu vyznávání jakéhokoliv jiného náboženství než katolicismu, zákazu jakékoliv podpory obyvatel černé a původní rasy nebo zákazu odkupování zboží z jiné země než Erska bez povolení erského parlamentu. Druhý novaterrský kongres, konaný 19. září 1794 pak jednomyslně schválil deklaraci nezávislosti na Ersku a vyzval erského krále, aby vydal rozkaz stáhnout všechny erské vojáky a úředníky z kolonií. Král však tuto výzvu nepřijal a naopak pohrozil zásahem vojsk, pokud se novateřané pokusí svou svobodu vybojovat.
