Spojené státy novaterrské

Spojené státy Novaterrské United States of Novaterra
vlajka	znak
Hymna Hail Novaterra! Motto In defense of liberty!
Geografie
Soubor:Poloha Spojené státy Novaterrské.png Poloha
Hlavní město	Davismoure
Rozloha	Hodnota parametru km²
Nejvyšší bod	Mount Frederick (2 037 m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	84 429 000 (1910) (5. v Alyře)
Hustota zalidnění	Hodnota parametru obyv/km²
HDI	▲ 0,283 (4. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	angličtina (89%) španělština (6%) původní jazyky (5%)
Národnostní složení	Novateřané (71%) Atajarijci (4%) Eršané (8%) Ostatní přistěhovalci (17%)
Náboženství	Kristovectví (68%) Judaismus (14%) Původní náboženství (13%) Ostatní náboženství (3%) Nevěřící (2%)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	17. května 1776 (Vyhlášení nezávisloti na Ersku) 25. srpna 1798 (Uznání nezávislosti Erskem)
Prezident	Colton Spencer
viceprezident	Houston D. Mcknight
Měna	dolart
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	37.4

Spojené státy novaterrské, (v angličtině United States of novaterra či pouze USN), zkráceně Spojené státy, zkratkou USN, jsou federativní republika nacházející se na kontinentě Novaterra, sestávající se z 20 států, federálního distriktu, jednoho nezačleněného organizovaného území a dvou nezačleněných neorganizovaných území a nativesanských rezervací. Sdílí pozemní hranice se Loblaryjskem, Gertuneou, Odarií a(tři nevybrané státy). S počtem 84 milionů obyvatel je nejlidnatějším státem Novaterry a 5. nejlidnatějším státem Alyry. Federálním hlavním městem je Davismoure, největším městem a hlavním ekonomickým centrem je pak New Noubritge.

Domorodí lidé obývali již před tisíci lety. Počínaje rokem 1607, vedla erské kolonizace k založení Sedmi kolonií na území dnešních východních Spojených států. Spor s Erskem později vyvolal Novaterrská válka za nezávislost. Po uznání nezávislosti Erskem, v roce 1798, se Spojené státy novaterrské staly prvním národem, který je založený na osvícenských principech, přirozených právech, souhlasu ovládaných a liberální demokracie. USN se začaly rozšiřovat a v roce 1910 dosáhlo své nynější podoby. Neshody ohledně daní a dalšího směřování země vedly odtržení států Svazu a následné občanské válce. Po jejím konci se Spojené státy staly definitivně federálně řízeným státem a mířily na ekonomických příčkách nahoru.

Vláda Spojených států novaterrských je federativní republikou a zastupitelskou demokracií se třemi samostatnými složkami vlády: výkonnou, zákonodárnou a soudní. Má dvoukomorovou národní legislativu, Kongres, složený ze Sněmovny reprezentantů, dolní komory založené na počtu obyvatel; a Senát, horní komora založená na rovném zastoupení pro každý stát. Nejvyšším představitelem Spojených států novaterrských je prezident, volený každé 4 roky. Mnoho politických záležitostí je decentralizováno na státní nebo místní úrovni, přičemž zákony se podle státu značně liší. USN jsou na předních místech v mezinárodních ukazatelích kvality života, příjmu a bohatství, hospodářské konkurenceschopnosti, lidských práv, inovací a vzdělání.

Dějiny

Předkoloniální období (před rokem 1463)

První obyvatelé Novaterry se na území USN prokazatelně objevily již 10 tis. let př. n. l. Ti do Novaterry připluli přes ostrovy z Paradisumu. 8 tis. let př. n.l. pak na území USN již bylo značné množství kmenů. Rozhodně nejvyspělejším z nich byl národ '''A'altvéků''', který se vyznačoval složitými pyramidami, pokročilou architekturou hlavně vlastním písmem. Ačkoli na území Spojených států novaterrských zasahoval pouze částečně, na státy zde žijící měl velký dopad. Bohužel o asi 2 tis. let později začala civilizace A'altvéků pomalu zanikat až z dříve mocné říše zbyl jen malý stát. Svou vyspělost si ale ponechaly a tak v místech, kde zmenšená A'altvécká říše přežívala po ní najdeme spousty pozůstatků. Mezi nejznámější patří město Divare, na území Odarijské federace, s dokonale zachovanými pyramidami.

Původní obyvatelé říše, kteří se po jejím územním úpadku ocitli mimo ni se rozprchlo do ostatních částí Novaterry a přidaly se ke zdejším kmenům. U části však zůstalo původní písmo, díky kterému je nám známa historie některých kmenů a jejich způsobu života. Proto víme, že náboženství na kontinentě nikdo nebylo jednotné (mimo A'altvéckou říší) a že každý kmen vyznával vlastní. Spousta nativesanů dokonce původní náboženství vyznává dodnes.

Z kronik též víme, že do příchodu objevitelů se kromě občasných menších válek mezi kmeny na ostrově žádné větší krveprolití nedělo a že kmeny se mezi sebou pokoušely udržovat mír.

Koloniální období (1463-1773)

V roce 1457 u jižního pobřeží přistál Jose Antonio Barceló a započal tak kolonizaci pevninské části Novaterry. O osm let později pak kolonialisté z Erska začali osidlovat pobřeží dnešního státu USN Mannited a založili zde osadu Menwin. Úspěšná kolonizace tohoto území znamenala postupné rozpínání zdejší Erské kolonie. Pro lepší organizaci tak byly osady pospojovány do koloniálních území. Daná území pak vytvořila Ersko-Novaterrskou kolonii. Ta si za své hlavní sídlo zvolila Tisley (nynější New Noubritge). Do správ koloniálního území byli voleni zástupci, nutno ale podotknout že volební právo měli pouze bohatí a důležití Eršané. Rozpínavost Erska se však neobešla bez krveprolití. Víceméně celou dobu až cca do roku 1580 se koloniální osady musely potýkat s nájezdy nativesanů, kteří si nehodlali nechat vzít své území zadarmo. V letech 1602 až 1608 pak zase vedli válku s tehdejší kolonií Nieuwelen, spadající pod Equii. Díky výhře v této válce Ersko pod svou správu získalo nynější státy Scotjan a Walbritishguay.

V prvních dnech osidlování kolonialisté zažili nedostatek potravin, nemoci a konflikty s domorodými obyvateli, jako například ve válce krále Ka'mashiqi'sta. Po čase však útočnost nativesanů ustala a v mnoha případech začali kolonialisté a domorodci závislí jeden na druhém. Tardamové od nativesanů odkupovali jídlo a zvířecí kůži, domorodci pak nakupovali zbraně a další tardamské vynálezy. Osadničtí misionáři tak vycítili, že je potřeba domorodé nativesany "civilizovat" na evropské postupy. Tato zvýšená kolonizace Novaterry však pouze přivedla zabíjení, vysidlování a deportování domorodců. Nejčastějším deportačním střediskem všech koloniálních států se stalo koloniální území Tecarange (nyní část státu Nemasland) spadající právě pod Ersko. Díky tomu se ve Spojených státech Novaterrských udržela oproti ostatním státům vysoká populace nativesanů.

Tardamští osadníci také začali do Novaterry obchodovat s černými obyvateli Paradismu. Ti pak zde pracovali na polích a plantážích jako levná pracovní síla. Koloniální společnost byla rozdělena ohledně náboženských a morálních důsledků otroctví a několik kolonií přijalo zákony pro nebo proti této praxi.

Ersko-Novaterrská kolonie byla spravována jako zámořské území Erska. Každé 2 roky se zde pořádali volby avšak (jak již bylo zmíněno) pouze pro bohaté a vlivné Eršani. S vysokou porodností, nízkou úmrtností a velkou deportací nativesanů, černochů a politických nebo náboženských nepřátel Erska do Tecarangu zdejší populace rychle rostla a brzy se začala přibližovat populaci Tardamských států. Tajné protestanské obrození ve 40. a 50. letech 17. století pak zase zvýšilo počet lidí vyznávající Protestantismus.
Téměř do konce 18. století se pak zde udržovala silná erská nadvláda, ale všem obyvatelům bylo jasné, že tato nadvláda nevydrží navždy.

Revoluční období (1773-1798)

Revoluční období začíná kolem roku 1793. V této době Novateřané si začali vyvíjet ideologii "republikánství", které tvrdila že vláda spočívá na souhlasu ovládaných. Lidé požadovali lepší práva pro všechny obyvatele kolonií a "žádné zdanění bez zastoupení". Ersko však trvalo na řízení pomocí místní správy volené Eršani a dosazené erským králem. Tato politika však znamenala, že žádný obyvatel (kromě řečených Eršanů) nemohl rozhodovat o dění své země a tak tento konflikt přerostl ve válku.

Ještě téhož roku se tajně vybraní zástupci všech území kolonie sešli v Bedcouveru v rámci tajného Prvního novaterrského kongresu, aby zde schválili a podepsal kontinentální listiny, které nařizovali bojkot všecho erského zboží v koloniích a který anonymně doručili do sídla koloniálního shromáždění. Novaterrská válka za nezávislost pak začala o rok později, hlavně díky schválení několika erských zákonů vztahující se na Ersko-Novaterrské kolonie, jako například zákazu vyznávání jakéhokoliv jiného náboženství než katolicismu, zákazu jakékoliv podpory obyvatel černé a původní rasy nebo zákazu odkupování zboží z jiné země než Erska bez povolení erského parlamentu. Druhý novaterrský kongres, konaný 19. září 1794 pak jednomyslně schválil deklaraci nezávislosti na Ersku (každorečně připomínáno a oslavováno jako Den svobody a nezávislosti) a vyzval erského krále, aby vydal rozkaz stáhnout všechny erské vojáky a úředníky z kolonií. Deklarace nezávislosti též obsahuje jeden z nejznámějších citátů v "" a to: "Život nad smrtí, štěstí nad zkázou, svoboda nad diktátorstvím!".

Ještě v roce 1794 byla na Třetím novatterském kongresu ustanovena dosavadní vláda, která zůstala u moci až do konce prvních voleb konané již v roce 1798. V roce 1795 se kontinentální armádě povedlo po vítězství v bitvě u Bromly zajmout velkou část 1. erské koloniální armády. Ke konci roku 1797 se pak povedlo obklíčit 3. erskou koloniální armádu a Ersko podepsalo mírovou smlouvu. Suverenita Spojených států novatterských začala být mezinárodně uznávána a nakonec 17. května 1798 byla nezávislost USN uznána i Erským královstvím. Byly stanoveny nové hranici, sestávající se z původních 7 kolonií, teritoria hlavního města a dalších 5 území.

Ačkoliv v roce 1798 byla sepsána ústava, její podoba (jak se později ukázalo) byla značně nedostatečná a bylo potřeba v ní provést spoustu úprav. Proto se kongres raději rozhodl sepsat ústavu zcela novou. A tak v roce 1800 vešla v platnost Ústava Spojených států novatterských, která nahradila původní a jenž, doplněná o několik dodatků, zůstává platná doteď.

Rané období federace (1798-1850)

Novaterrská ústava je jedna z nejstarších a nejdéle existujících ústav v Alyře. Její druhá podoba z roku 1800 reorganizovala vládu na federaci spravovanou třemi základními složkami (mocí výkonnou, mocí soudní a mocí zákonodárnou) na bázi brzd a protivah. William Davis, který velel kontinentální armádě a po válce se všech svých mocí vzdal, se v roce 1800 stal prvním voleným prezidentem Spojených států novaterrských a zároveň zatím jediných zvolených nestranickým prezidentem.

Listina práv, federálně zakazující omezení osobních svobod, byla přijata v roce 1801. Nákup území od Erska v roce 1812 značně zvětšil území USN. Napětí pak po nástupu nového erského krále opět vzrostlo, což málem mělo za následek další válku. V roce 1817 pak Spojené státy novaterrské pod svou kontrolu získalo Slandsgotanské teritorium, které předtím bylo spravováno Riesenreichskem (oficiálně však nikomu nepatřilo).

Ihned po vzniku federace se zakladatelé, jako Brycen Townsend, John Josh, Mitchell Fulton nebo Christopher Brooks, zasadilo o úplné zrušení otroctví. Roku 1803 pak byl schválen zákon, který zakazoval jakékoliv vylučování obyvatel na základě jejich pleti nebo náboženství. Díky tomuto a spoustu dalším zákonům a vyhláškám se do Spojených států v první polovině 19. století nastěhovalo přibližně 5 až 8 milionů lidí ze všech koutů světa.

Ekonomický rozvoj pak výrazně posílil v druhé polovině 19. století a to hlavně díky zákony o usedlících, v rámci kterého bylo rozdáno obrovské množství nevyužívané půdy za velmi nízkou cenu, někde až ta téměř žádnou cenu. Další území bylo rozdáno železničním společnostem a školám (základní školy byly od roku 1809 povinné pro všechny děti ve věku 6 až 15 let), díky čemuž se výrazně zlepšila železniční obslužnost a zvedla se úroveň vzdělanosti.

Vývoj moderních Spojených států (1864-1913)

Národní infrastruktura, včetně telegrafu a nových železnic , podnítila ekonomický růst, větší osídlení a rozvoj západu Spojených států novaterrských. Nové transtátní železnice usnadnily přemístění osadníků a rozšířily vnitřní obchod.

Rychlý ekonomický rozvoj během pozdního 19. století a přetrvávající doteď podporuje vzestup mnoha prominentních průmyslníků. Na stole je několik zákonů proti těmto praktikám, avšak . Obchodní magnáti jako Andrew Patel, John M. Pennington nebo John Watson pak vedou pokrok národa v železničním, ropném a ocelářském průmyslu. Bankovnictví se stává hlavní součástí ekonomiky, přičemž významnou roli v jejím zavedení hrál JP Morgan. Spojené státy novaterrské se také na počátku 20. století ukazují jako průkopník automobilového průmyslu. Na severu pak urbanizace a bezprecedentní příliv imigrantů z Tardamu a Paradisumu dodá přebytek pracovních sil pro industrializaci země. Elektrické světlo a telefon drasticky mění komunikaci a městský život přičemž se jejich výroba neustále zdokonaluje.

Novaterrská ekonomika vzkvétala a stala se jednou z největších na světě. Tyto dramatické změny byly doprovázeny významným nárůstem ekonomické nerovnosti, imigrace a sociálních nepokojů u menší části pracovníků. Další důležitá událost zlatého věku byla v některých státech schválení volebního práva žen a federální zákaz alkoholu pro osoby mladší 21 let. Prvním státem, který ženám přiznal volební právo, byl v roce 1869 Famayotte, po něm následovaly některé další státy. Aktuálně hnutí za práva žen bojuje za schválení ústavního dodatku udělujícího ženám celostátní volební právo.

Vláda a politika

Politický systém

Politický systém Spojených států novaterrských je založen na principu federální republiky, který kombinuje federální a státní úroveň vlády. Tento systém je výsledkem dlouhé snahy o vyvážení moci mezi centrální a regionální autoritou.

USN se skládá ze 50 států, z nichž každý má svou vlastní legislativu a určitou míru autonomie. Hlavním orgánem federální vlády je prezident, který je volen do čtyřletého funkčního období. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a má výkonnou moc. Jeho pravomoci jsou však omezeny systémem brzd a protiváh, který rozděluje moc výkonnou, legislativní a soudní.

Legislativní moc je rozdělena mezi dvě komory Kongresu: Sněmovnu reprezentantů a Senát. Sněmovna reprezentantů má 342 členů, kteří jsou voleni po distriktech. Senát je tvořen 63 senátory, přičemž každý stát zastupují čtyři senátoři, dva reprezentují federální území hlavního města a jeden reprezentuje Slandsgostanské teritorium. Kongres má pravomoc přijímat federální zákony, schvalovat rozpočet a dohlížet na výkonnou moc.

Soudní moc je svěřen Nejvyššímu soudu, který se skládá z devíti soudců jmenovaných doživotně prezidentem a potvrzeným Senátem. Nejvyšší soud má posuzovat ústavnost zákonů a pravomoc rozhodovat ve sporech mezi federální vládou a státy. Ačkoli politický systém USN poskytuje příležitost občanům se zúčastnit politického rozhodování, je také předmětem kritiky. Někteří poukazují na zneužití peněz ve volbách

Politické strany

Mezi hlavní politické strany USN patří Národní republikáni, Demokraté a Federalisté. V USN se pak nacházejí i ​​další menší politické strany a do některých voleb kandidují i nezávislí kandidáti.

Důležité politické strany

• Demokratická strana - Demokratická strana je jednou z hlavních politických stran v USN. Zastává liberální politiku a závazek k sociální spravedlnosti, rovnosti a ochraně životního prostředí. Mezi významné představitele patřili Mitchell Fulton nebo George M. Summers.
• Národní republikánská strana - Republikánská strana je další důležitou stranou v USN. Prosazuje konzervativní politiku, podporuje menší roli vlády, nižší daně a silnou národní obranu. Vznikla rozdělením Demokraticko-Republikánské strany v roce 1834.
• Federalistická strana - Federalistická strana je poslední ze tří hlavních stran v USN. Jejími cíli jsou silná vláda a podpora ústavy a ekonomické centralizace. Známými osobnosti strany byli Alexander Hamilton a John Josh.

Menší politické strany

• Libertariánská strana - Libertariánská strana bývala největší politickou stranou v USN. Poslední dobou však opět sílí a získává opět spoustu voličů. Obhajuje maximální osobní svobody, menší vládu, snížení daní a nevměšování do osobních životů občanů.
• Pokroková strana - Pokroková strana je jednou z menších politických stran v USN. Prosazuje reformy jako ochranu práv pracujících, rozšíření volebního práva a kontrolu velkých korporací.
• Strana pracující třídy - Strana pracující třídy je socialistická, levicová politická strana v USN, založená na konci 19. století. Zastává práva dělníků, prosazuje sociální reformy a omezení korporátní moci.
• Novaterrská strana - Politická strana, která vznikla jako opozice k prezidentovi Mitchellu Fultonovi. Strana prosazuje nacionalismus, modernizaci a ochranu průmyslu.

Známé státní organizace

NFBIS - Novaterrian Federal Bureau of Investigation and Security (Novaterrský Federální Úřad pro Vyšetřování a Bezpečnost)
FIA - Federal Intelligence Agency (Federální Zpravodajská Agentura)
ADC - Central Agency for Disease Control and Prevention (Centrální Agentura pro Kontrolu a Prevenci Nemocí)

Územní správa

Mapa území Spojených států novaterrských