Čeko-Kyrgízie
'Federativní Republika Čeko-Kyrgízie ''''' | |
---|---|
vlajka |
znak |
Hymna Sláva federaci! Motto Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii | |
Geografie | |
Poloha | |
Hlavní město | Pragishkek |
Rozloha | Hodnota parametru km² |
Nejvyšší bod | Trezor (7495 m n. m.) m n. m.) |
Časové pásmo | Hodnota parametru |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 81 854 148 (1906) (6. v Alyře) |
Hustota zalidnění | Hodnota parametru obyv/km² |
HDI | ▲ 0,078 (41. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře) |
Jazyk | Čekština, Kyrgízština |
Národnostní složení | Kyrgízové (49 %) Čekové (49,6 %) Rumové (1,4%) |
Náboženství | Kristovectví (24 %) |
Státní útvar | |
Státní zřízení | federativní prezidentská republika |
Vznik | 18. května 1825 |
Prezident | Fatima Adilet Palacký |
Viceprezident | David Bayzhanov |
Měna | Čeko-Kyrgízijská koruna |
HDP | {{{hdp}}} |
HDP/obyv. | Hodnota parametru |
Giniho koeficient | 21.5 |
Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekia a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Lidé i přes všechny diverze, tak žijí spolu v harmonii a společně tvoří jeden hrdý národ a většina občanů je připravena za něj bojovat. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Každý občan, jedno jakékoliv etnicity má stejná práva jako jakýkoliv občan. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.
Historie
Před příchodem Čeků do Jusaie
Dlouho před tím, než se stali Čekové součástí světa Jusaie, žili na světadílu Tardam, který byl známý svou divočinou, rozmanitou faunou a rozlehlými lesy. Čekové byli lidem, kteří byli hluboce spojeni s přírodou a lesy a měli rádi vědu. Jejich kultura byla založena na respektu k přírodě a uváděla, že všechny živé bytosti mají své místo v ekosystému.
S postupujícím časem se Čekové a Darové ocitli ve střetu kvůli zachování svých hodnot a území, Darové neměli rádi Čeky protože měli lásku pro vědu a vyvíjeli se rychle a Darové to viděli jako pekelný akt. Konflikt mezi oběma skupinami narůstal, a nakonec Čekové byli vyhnáni ze svého dlouholetého domova. Stali se uprchlíky ve vlastní zemi a byli nuceni opustit Tardam, kde žili po generace.
Čekové, kteří byli známí svou odvahou a odhodláním, se rozhodli vydat na nebezpečnou cestu do světadíla Jusai, který byl znám svou rozmanitostí a nezkrotnou přírodou. Věděli, že to bude dlouhá a obtížná cesta, ale nemohli zůstat v Tardamu, kde jejich hodnoty a způsob života byly ohroženy.
Cestovali pěšky a na koních, překonávali hory a lesy, a čelili nepředvídaným výzvám, které je čekaly na cestě. Potkávali různé kultury a lidé na své pouti, a z každého setkání se snažili vzít si poučení.
Cesta byla dlouhá a náročná, ale Čekové nikdy neztratili naději. Byli vedeni touhou najít nový domov, kde by mohli žít v souladu s přírodou a pokračovat ve svých tradicích. Nakonec dorazili do Jusai, kde byli přijati místními komunitami.
I když byli nuceni opustit svůj domov na Tardamu, Čekové si přinesli s sebou svou hlubokou spojitost s přírodou a vášeň pro vědu a vyvíjení se. Stali se součástí bohaté kultury a společnosti Jusai a přispěli k rozvoji nových tradic a hodnot v této zemi.
Příběh Čeků, kteří opustili svůj domov a vyrazili na nebezpečnou cestu do světadíla Jusai, je symbolem odvahy, odhodlání a touhy po lepším životě. Poukazuje na důležitost zachovávání respektu k přírodě a péči o naši planetu, ať už se nacházíme kdekoli na světě
V dobách před Kristovectvím
Čekové a Kyrgízijci. Oba národy byly jedinečné svou kulturou, tradicemi a způsobem života. Čekové obývali úrodné údolí mezi vysokými horami na severu, kde se specializovali na zemědělství a stavěli nádherná města. Naopak Kyrgízijci žili na rozlehlých planinách a horských pastvinách, kde se stali vynikajícími jezdci a kočovníky.
Tito dva národy se postupně naučili sdílet své znalosti a dovednosti. Obchodovali spolu, vyměňovali si zboží a postupně začali spolupracovat na různých projektech. Přestože byly jejich kultury odlišné, objevili společné hodnoty a vzájemný respekt, který jim umožnil žít v harmonii po celá staletí.
Po vzniku FRČK
18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.
Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna
Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.
Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.
Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.
Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.
Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.
Vláda a politika
Čeko-Kyrgízie je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii.