Deraxijsko
| Deraxijská republika rad koncilirum Derax | |
|---|---|
 vlajka |
Soubor:Státní znak .png znak |
| Hymna Deraxijská hymna Motto Společnou silou k svobodě a míru | |
| Geografie | |
| Soubor:Poloha .png Poloha | |
| Hlavní město | Idest |
| Rozloha | km² |
| Nejvyšší bod | Svatý Vincent (1253 m n. m.) |
| Časové pásmo | |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 512 000 (32. v Alyře) |
| Hustota zalidnění | obyv/km² |
| HDI | ▲ 0,248 (19. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře) |
| Jazyk | deraxijšťina |
| Národnostní složení | Tardamané 43%, Čekité 25%, Omijci 12%, Manarané 9%, Tolnijci 3%, Hvidové 2% další 6% |
| Náboženství | atheismus (58%), Kristovectví (23%), Al Essalam (19%) |
| Státní útvar | |
| Státní zřízení | republika rad |
| Vznik | 1907 |
| kancléř | André Corwalc |
| předseda rad | Fredericko Rosé |
| Měna | Deraxijský Tolar |
| HDP | {{{hdp}}} |
| HDP/obyv. | |
| Giniho koeficient | 15 |
Deraxijská republika rad, zkráceně Derax, je socialistická republika ležící na východě Paradisu. Stát je řízen dělnickými radami v čele s kancléřem. Moderní Deraxijská republika byla vytvořena následkem povstání proti Sieoronsko-Bjorsfallské koloniální nadvládě, známému jako černá neděle
Geografie
Většina Deraxijska se rozkládá na pevninské části Paradisu, ale pod svou kontrolou má i tropická souostroví Nike a Inla. Z jihu je Deraxijsko omýváno středovým mořem, ze západu pak oceánem. Deraxijské podnebí je subtropické, s pravidelnými monzunovými dešti. Většina povrchu státu je hornatá s výjimkou níženého pásu podél pobřeží a stepí podél hranice s Eguií.
Historie
Okčimiská říše
Prvním státním útvarem na území dnešního Deraxu byla Okčimská říše která při svém vrcholu zahrnovala území od Alkašských hor po východní pobřeží. Malá kmenová federace díky obchodu s mawirskými státy Okčimsko rychle zbohatlo a bylo si schopné podrobit okolní kmeny. Růst říše pokračoval až do 13. století kdy došlo k povstání západních kmenů podporovaných Haranským sultanátem. V následujících válkách se Okčimská hegemonie rozpadla a samotná říše se rozdělila na Al Essámské Omijsko a Čekitskou konfederaci.
raná kolonizace
První Sieronci se v Deraxu vylodili roku 1542 v okolí dnešního Fernhardstatu. Sieronští obchodníci zde založili přístav Könestat, který sloužil jako základna pro Sieronské posádky a kolonisty putující jižněji po pobřeží. Do konce 16. století se na území Deraxu nacházelo zhruba 70 sieronských osad. Sieronské osady soužili s Čekiti v relativním míru a mnohdy spolupracovali proti Omijskému státu. Sieronci si tak byly schopni relativně jednoduše obsadit jižní Derax a s Čekitskou pomocí zatlačit Haran zpět za Alkašksé hory. V tomto období také probíhalo postupné kulturní a obchodní sbližování s kmeny žijícími na souostroví Nike. Zdejší ostrovní státečky se začali k Sieronské koloniální správě postupně přidávat.
čekitské války
Začátkem 19. století se Sieronsko-Bjorfallské vztahy s Čekity začínali ochlazoval kvůli sieronské podpoře různých etnických skupin, které se pokoušeli o samostatnost vůči Čekitsku a kvůli stále rostoucímu počtu sieronců na čekitském území. Tyto neshody vyvrcholily v sérii vojenských střetů, při kterých byla konfederace kmenů opakovaně porážena a zatlačována hlouběji do vnitrozemí. Poslední ránou byla ratifikace Equijsko-Sieronské demarkační linie, která byla následována anektování zbytku konfederace.
dominium Derax
Roku 1808 byly veškeré sieronsko-bjorfallské državy na území Paradisu sdruženy a povýšeny do statusu dominia. Nová koloniální vláda se soustředila na rozvoji měst a infrastruktury na východním a jižním pobřeží, což společně s příslibem volné půdy a nalezištích zlata z Deraxu učinilo lákavou destinaci pro tisíce Sieronských a Equijských Mawirských kolonistů. Druhá vlna kolonizátorů vytvořila v západním Deraxu a na Inle několik těžebních osad, které zde upevnili Sieronskou pozici a vedli k plné integraci obou území do dominia. Během tohoto období uplatňovala koloniální správa politiku “unitárního Deraxu”. V rámci této politiky byly domorodci nuceně přesidlováni mimo zájmové oblasti a využívání jako levná pracovní síla. Tyto přesidlovací programy byly mnohdy doprovázeny kulturní i rasovou genocidou, náboženskou převýchovu a ničením kulturního dědictví. I přesto že začátkem druhé poloviny bylo od těchto praktik upouštěno, domorodci byli stále považováni za druhořadé občany.
(to be continued)