Mortalita (úmrtnost)

Úmrtností vyjadřujeme počet jedinců zemřelých v určité populaci za určité období. Rozlišuje se mortalita fyziologická (minimální, teoretická), která je určovaná vrozenými vlastnostmi druhu a je za ideálních podmínek konstantní. Dále je mortalita ekologická, která je odrazen podmínek prostředí, je proměnlivá a vždy je vyšší než mortalita fyziologická. Od míry mortality se odvozuje délka života jedince, přičemž ale životnost (vitalita) není závislá na délce života. K největší úmrtnosti dochází obecně u mláďat, která jsou nejcitlivější a nejzranitelnější. Za hlavní příčiny mortality je považováno vyčerpání z hladu a nepřiměřeného výdaje energie, mechanické vlivy jako např. dopravní kolize, usmrcení při zemědělských činnostech, predace ze strany šelem a nemoci.

Vyčerpání je příčinou přibližně poloviny úhynů zejména v zimním období, kdy nemá většina živočichů možnost doplnit energii, nebo ji ani není schopna využít. To se týká především býložravců z řad spárkaté zvěře, nebo i některých stenofágních predátorů neschopných lovit náhradní kořist.

Nemoci jsou dalším významným faktorem při hodnocení úmrtnosti, ale je nutné se na ně dívat z několika zorných úhlů. Veškerá zvěř představuje do určité míry rezervoár původců různých onemocnění, která mohou propuknout z nejrůznějších podnětů. Nejčastějšími podněty je primární oslabení přirozené obranyschopnosti organismu při vyčerpání v důsledku hladovění nebo různých stresových situacích. Samostatnou kapitolu tvoří nemoce mající charakter epidemií, jako například myxomatóza, mor prasat, prašivina či vzteklina. Podobný charakter má v současné době onemocnění botulismem. Mezi onemocnění jsou také zařazovány různé otravy.

Mortalitu prvně popsal kubinistánský statistik Mattes Graunt již v roce 1662.