František Mann: Porovnání verzí

Z Alyrpedia
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
Řádek 12: Řádek 12:
}}
}}


'''František Mann''' (12. února 1838 - 3. ledna 1906) je [[Gertunea|gertuneyský]] chemik a autor [[Mannova příručka organické chemie|Příručka organické chemie]]. Posmrtně v roce 1914 obdržel [[Stamperův řád]] I. třídy za vynález Mannova testu a velké spolupráci v oblasti organické chemie.
'''František Mann''' (12. února 1838 - 3. ledna 1906) je [[Gertunea|gertuneyský]] chemik a autor [[Mannova příručka organické chemie|Příručky organické chemie]]. Posmrtně v roce 1914 obdržel [[Stamperův řád]] I. třídy za vynález Mannova testu a velké spolupráci v oblasti organické chemie.


== Život ==
== Život ==

Aktuální verze z 28. 12. 2023, 16:38

František Mann
František Mann.jpg
Soubor:.png
Narození 12. února 1838
Mascan
GertuneaGertunea Gertunea
Úmrtí 3. ledna 1906
Povolání chemik
Vynálezce Mannova testu Mannův test
Partner Renata Mannová
Děti Zikmund Mann, Leona Mannová, Renata Mannová a Julia Mannová
Rodiče John Mann, Claudia Mannová


František Mann (12. února 1838 - 3. ledna 1906) je gertuneyský chemik a autor Příručky organické chemie. Posmrtně v roce 1914 obdržel Stamperův řád I. třídy za vynález Mannova testu a velké spolupráci v oblasti organické chemie.

Život

František Mann se narodil ve městě Mascan do velmi chudé malorolnické rodiny. Studoval v místní škole, kde i přes své chabé znalosti dokázal mnoho úspěchů, například v chemii a fyzice. Když mu bylo patnáct, nastoupil na Univerzitu v Cheyentolmu. Po dvou letech studií přestoupil na Univerzitu Hatenkintskou, kde byl profesorem organické chemie Karl Kühn. Kvůli nedostatku financí a vzdálenosti od domova byl donucen se vrátit na Univerzitu v Cheyentolmu.

Na univerzitě v Cheyentolmu začal vést své vlastní přednášky a roku 1866 se zde stal externím profesorem. V roce 1867 se přestěhoval do Schwarztolmu a stal se zde profesorem Technického institutu, jako následovník Ivana Mendalova.

Mann je objevitelem Mannova testu pro zjišťování halogenderivátů.

Dílo

Příručka organické chemie, 1880 - první vydání obsahovalo 1500 sloučenin na 2200 stranách.