Čeko-Kyrgízie

'Federativní Republika Čeko-Kyrgízie '''''
vlajka	znak
Hymna Sláva federaci! Motto Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii
Geografie
Poloha
Hlavní město	Pragishkek
Rozloha	Hodnota parametru km²
Nejvyšší bod	Trezor (7495 m n. m.) m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	81 854 148 (1906) (6. v Alyře)
Hustota zalidnění	Hodnota parametru obyv/km²
HDI	▲ 0,078 (41. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	Čekština, Kyrgízština
Národnostní složení	Kyrgízové (49 %) Čekové (51 %)
Náboženství	Kristovectví (24 %)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	18. května 1825
Prezident	Fatima Adilet Palacký
Viceprezident	David Bayzhanov
Měna	Čeko-Kyrgízijská koruna
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	21.5

Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekia a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Lidé i přes všechny diverze, tak žijí spolu v harmonii a společně tvoří jeden hrdý národ a většina občanů je připravena za něj bojovat. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Každý občan, jedno jakékoliv etnicity má stejná práva jako jakýkoliv občan. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.

Historie

V dobách před Kristovectvím

Čekové a Kyrgízijci. Oba národy byly jedinečné svou kulturou, tradicemi a způsobem života. Čekové obývali úrodné údolí mezi vysokými horami na severu, kde se specializovali na zemědělství a stavěli nádherná města. Naopak Kyrgízijci žili na rozlehlých planinách a horských pastvinách, kde se stali vynikajícími jezdci a kočovníky.

Tito dva národy se postupně naučili sdílet své znalosti a dovednosti. Obchodovali spolu, vyměňovali si zboží a postupně začali spolupracovat na různých projektech. Přestože byly jejich kultury odlišné, objevili společné hodnoty a vzájemný respekt, který jim umožnil žít v harmonii po celá staletí.

Po vzniku FRČK

18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.

Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna

Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.

Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.

Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.

Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.