Deraxijsko

Deraxijská republika rad koncilirum Derax
vlajka	Soubor:Státní znak .png znak
Hymna Deraxijská hymna Motto Společnou silou k svobodě a míru
Geografie
Soubor:Poloha .png Poloha
Hlavní město	Idest
Rozloha	km²
Nejvyšší bod	Svatý Vincent (1253 m n. m.)
Časové pásmo
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 512 000 (32. v Alyře)
Hustota zalidnění	obyv/km²
HDI	▲ 0,248 (19. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	deraxijšťina
Národnostní složení	Tardamané 43%, Čekité 25%, Omijci 12%, Manarané 9%, Tolnijci 3%, Hvidové 2% další 6%
Náboženství	atheismus (58%), Kristovectví (23%), Al Essalam (19%)
Státní útvar
Státní zřízení	republika rad
Vznik	1885
kancléř	André Corwalc
předseda rad	Fredericko Rosé
Měna	Deraxijský Tolar
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.
Giniho koeficient	15

Deraxijská republika rad, zkráceně Derax, je socialistická republika ležící na východě Paradisu. Stát je řízen dělnickými radami v čele s kancléřem. Moderní Deraxijská republika byla vytvořena následkem povstání proti Sieoronsko-Bjorsfallské koloniální nadvládě.

Geografie

Většina Deraxijska se rozkládá na pevninské části Paradisu, ale pod svou kontrolou má i tropická souostroví Nike a Inla. Z jihu je Deraxijsko omýváno středovým mořem, ze západu pak oceánem. Deraxijské podnebí je subtropické, s pravidelnými monzunovými dešti. Většina povrchu státu je hornatá s výjimkou níženého pásu podél pobřeží a stepí podél hranice s Eguií.

Historie

Okčimiská říše

Prvním státním útvarem na území dnešního Deraxu byla Okčimská říše která při svém vrcholu zahrnovala území od Alkašských hor po východní pobřeží. Malá kmenová federace díky obchodu s mawirskými státy Okčimsko rychle zbohatlo a bylo si schopné podrobit okolní kmeny. Růst říše pokračoval až do 13. století kdy došlo k povstání západních kmenů podporovaných Haranským sultanátem. V následujících válkách se Okčimská hegemonie rozpadla a samotná říše se rozdělila na Al Essámské Omijsko a Čekitskou konfederaci.

raná kolonizace

První Sieronci se v Deraxu vylodili roku 1542 v okolí dnešního Fernhardstatu. Sieronští obchodníci zde založili přístav Könestat, který sloužil jako základna pro Sieronské posádky a kolonisty putující jižněji po pobřeží. Do konce 16. století se na území Deraxu nacházelo zhruba 70 sieronských osad. Sieronské osady soužili s Čekiti v relativním míru a mnohdy spolupracovali proti Omijskému státu. Sieronci si tak byly schopni relativně jednoduše obsadit jižní Derax a s Čekitskou pomocí zatlačit Haran zpět za Alkašksé hory. V tomto období také probíhalo postupné kulturní a obchodní sbližování s kmeny žijícími na souostroví Nike. Zdejší ostrovní státečky se začali k Sieronské koloniální správě postupně přidávat.

čekitské války

Začátkem 19. století se Sieronsko-Bjorfallské vztahy s Čekity začínali ochlazoval kvůli sieronské podpoře různých etnických skupin, které se pokoušeli o samostatnost vůči Čekitsku a kvůli stále rostoucímu počtu sieronců na čekitském území. Tyto neshody vyvrcholily v sérii vojenských střetů, při kterých byla konfederace kmenů opakovaně porážena a zatlačována hlouběji do vnitrozemí. Poslední ránou byla ratifikace Equijsko-Sieronské demarkační linie, která byla následována anektování zbytku konfederace.

dominium Derax

Roku 1808 byly veškeré sieronsko-bjorfallské državy na území Paradisu sdruženy a povýšeny do statusu dominia. Nová koloniální vláda se soustředila na rozvoji měst a infrastruktury na východním a jižním pobřeží, což společně s příslibem volné půdy a nalezištích zlata z Deraxu učinilo lákavou destinaci pro tisíce Sieronských a Equijských Mawirských kolonistů. Druhá vlna kolonizátorů vytvořila v západním Deraxu a na Inle několik těžebních osad, které zde upevnili Sieronskou pozici a vedli k plné integraci obou území do dominia. Během tohoto období uplatňovala koloniální správa politiku “unitárního Deraxu”. V rámci této politiky byly domorodci nuceně přesidlováni mimo zájmové oblasti a využívání jako levná pracovní síla. Tyto přesidlovací programy byly mnohdy doprovázeny kulturní i rasovou genocidou, náboženskou převýchovu a ničením kulturního dědictví. I přesto že začátkem druhé poloviny bylo od těchto praktik upouštěno, domorodci byli stále považováni za druhořadé občany.

Listopadová revoluce

S rozvojem infrastruktury a bohatými ložisky drahých kovů a ropy se v Deraxu otevřelo několik těžebních společností, které využívali dostupnosti levné pracovní síly a díky tomu s nízkými náklady těžili a spravovávali lokální suroviny. Liga sieronských společností (LSG) prakticky ovládala Deraxijský obchod a jsou známé případy be kterých byly koloniální autority ovlivňovány ve prospěch LSG. Působení LSG mělo smíšené výsledky. Na jedné straně průmyslová kapacita a HDP dominia rapidně vzrostlo, na straně druhé v Deraxu rapidně vrostla příjmová nerovnost a životní podmínky pro nižší třídu. S prohlubováním společenských rozdílů se dělníci začali sdružovat v komunách a odborářských svazech . LSG se pokoušelo tyto svazy rozbíjet, ale policejní zátahy proti odborářům vedli pouze k větší radikalizaci společnosti a zformování komunistických milic, které vedli odvetné útoky proti Sieronským autoritám. Násilí vyvrcholilo 21. listopadu 1885, kdy dělníci podpoření milicemi přemohli sieronské jednotky a obsadili okolní ropné vrty. Tento úspěch byl následován masovým povstáním ve všech přístavních městech a vyhlášení Deraxijské republiky rad. Sieron-Bjorfallsko se pokoušelo získat svoji kolonii zpět, ale po prvotních úspěších v Atteranské nížině se jejich postup zastavil díky partizánské kampani deraxijců. Sieronci uznali nezávislost Deraxu 18. března 1886 podepsáním Ulwských protokolů. Poslední Sierosnké jednotky opustili Derax 1. června 1888.

Černá neděle

Po Listopadové revoluci panovalo v Deraxu čtvrtstoletí politického násilí a restrukturalizace státu, které současní Deraxijci nazývají Černá neděle. Na Deraxijském území byl vyhlášen “přechodný stav”, který dával Národní frontě a lidovým milicím rozsáhlé pravomoci. Lidové milice díky těmto pravomocem podnikali rozsáhlé štvanice nejen proti kontrarevolucionářům, ale prakticky všem kdo se opovážili kritizovat režim nebo měli vazby na staré elity. O přetvoření Deraxu na socialistický stát se nejvíce zasloužil národní výbor v čele s André Corwalcem. Díky jeho akcím byla většina majetku zabavena a převedena pod státní kontrolu, začali vznikat první rady a veškerá média byla sdružena pod státem kontrolovanou kulturní a mediální frontu.

Krásná revoluce

Jan Fernhard, autor myšlenek revoluce a vedoucí v oddělení propagandy zemřel roku 1905 na malárii. Po jeho smrti nastala v Národní frontě ideologická krize. Mezitím co reformní křídlo žádalo opuštění speciálního stavu a obnovení normálního života, konzervativci byly toho názoru že projekt socialismu musí být dokončen než může být obnoven standardní pořádek. Debaty mezi reformisty a konzervativci se táhli až do roku 1912 kdy došlo k dohodě nejen v rámci strany, ale i s demokratickým hnutím. Během tří let došlo k postupnému rozvolnění ekonomických principů, demontáži policejního státu a rozpuštění Národní fronty. Tato “Krásná revoluce” byla zakončena roku 1915 přijetím současného státního modelu a přijetím plnohodnotné ústavy.

Politika

kongres

Velký kongres je zákonodárný orgán Deraxu. Kongres schvaluje většinovým hlasováním zákony navrhnuté radami a sestavuje personální složení rad. Kongres má 201 poslanců, kteří musí být členové politických stran. Volby do velkého kongresu probíhají každé čtyři roky. Hlasovat mohou všichni právně způsobilí občané starší 18 let.

rady

Rady jsou hlavním výkonným orgánem Deraxu. Rady fungují nezávisle na sobě nebo na kongresu, ale členové rad jsou do svých funkcí dosazováni politickými stranami, které je mohou kdykoliv vyměnit. Mezi standardní úkony rad patří spravování financí, plánování veřejných projektů a navrhování a odborná analýza zákonů pro kongres. V současnosti existuje 11 rad:

• rada pro práci a sociální záležitosti
• rada pro obranu proletariátu
• rada pro vnitřní záležitosti
• produkční rada
• rada pro bezpečnost a zdraví
• rada kultury
• rada mládeže a tělovýchovy

malý kabinet

Malý kabinet slouží jako pojistka kongresu. Tato pětičlenná rada schvaluje zákony a má je právo veta . Při vetování zákonu dochází k jeho přezkoumání a druhému hlasování, při němž musí pro schválení zákonu být dvě třetiny výboru. Po druhém schválení je zákon automaticky přijat. Kabinet má dále právo vyhlásit speciální stav, při kterém je kongres krátkodobě rozpuštěn. Speciální stav může být přijat pouze po jednomyslném hlasování všech členů kabinetu.

politické strany

V současnosti se v Deraxu nachází 8 politických stran, které se dají rozdělit na ty podporující OCF a na ty v demokratické koalici.

• organizace kolektivního futurismu (OCF)-v současnosti nejsilnější strana, propaguje futurismus s kolektivními prvky
• strana progresivního socialismu-vyvinula se z reformního křídla jednotné fronty, propaguje syndikalistickou ekonomiku a politickou svobodu, člen koalice
• demokratický blok-původně opoziční strana, vede Derax k větší demokratizaci a smíšené ekonomice, člen koalice
• nezávislí-kolektiv lokálních politiků, členové demokratické koalice
• strana svobody-anarchistická strana, tíhne k futurismu
• strana za domorodá práva-strana pokoušející se chránit práva domorodých kmenů žijících v Deraxu, člen koalice
• rolnický svaz-strana zastupující práva zemědělských družstev a soukromých zemědělců, tradičně konzervativní ale začíná přijímat myšlenky futurismu
• lidovci-autoritativně komunistická strana, jako jediná strana se nepřiklání ani k futurismu ani k demokratům