Siereon-Bjorsfallsko

Siereon-Bjorsfallské království Kongeriket Siereon-Bjorsfall
vlajka	znak
Hymna Våre forfedres sjeler (Duše našich předků) Motto En kamp i hjertet for alltid (Boj v srdci až na věky)
Geografie
Poloha
Hlavní město	Vær Arnen
Rozloha	Hodnota parametru km²
Nejvyšší bod	Krigsfjell (3894 m. n. m. m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	15 945 186 (17. v Alyře)
Hustota zalidnění	Hodnota parametru obyv/km²
HDI	▲ 0,321 (8. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	Siereonština
Národnostní složení	Siereonci (47 %) Hiemscreové (50 %)
Náboženství	Stamfarismus
Státní útvar
Státní zřízení	Federativní konstituční monarchie
Vznik	1178
Král	Njord av Stål III. Blodtørstig
Předseda parlamentu	Friedrich Gösler
Měna	Siereon krone (Siereonská koruna)
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	34

Siereon-Bjorsfallsko (celým názvem Siereon-Bjorsfallské království, siereonsky Kongeriket Siereon-Bjorsfall) je severský stát rozkládající se po obou pobřežích zálivu Fedrebukta, tedy po celé rozloze poloostrova Lovetseier (severní břeh zálivu) a poloostrově Sommersletter (jižní břeh zálivu), součástí státu jsou též přilehlé ostrovy a zámořská území. Největším z ostrovů je Parats, jenž se nachází západně od poloostrova Sommersletter.

Zřízení

Siereon-Bjorsfallské království je oficiálně vedeno jako federativní konstituční monarchie, avšak ve skutečnosti se jedná o absolutní monarchii, federativní prvky jsou přítomny, ale pouze jen co se správy jednotlivých provincií týče. V zemi je přítomen bikamerální parlament (dolní komora = Lavere råd - 280 členů, horní komora = Kongelig kosthold - 141 členů), který však prakticky nemá žádnou moc. Siereon-Bjorsfallsko není dědičnou monarchií, král je volen doživotně veškerými příslušníky parlamentu (horní + dolní komora). Velikou roli na výsledku volby hraje doporučení předešlého panovníka (skoro vždy se jedná o potomka či někoho velmi blízkého), jelikož jej parlament povětšinou následuje. Království je rozděleno na 22 území (18 provincií a 4 zámořská území), provincie spadají pod správu jednotlivých jarlů (podobný titul jako kníže) a zámořská území mají na starost guvernéři s částečnou správou od pevninské vlády. Zákony v Siereon-Bjorsfallsku mají nacionalistické kořeny, jsou tedy zvýhodněné pro Siereonce a Hiemscrey.

Historie

Počátky

Siereon-Bjorsfallské království oficiálně vzniká v roce 1178, kdy tehdejší vojevůdce Vågrant Ulv vítězí nad jižními kmeny Hiemscreaů v Bitvě u zálivu Fedrebukta, dle legend tato bitva proběhla nedaleko dnešního hlavního města Vær Ärnen. Mnohé historiky udivuje, jakým způsobem se Siereonský národ dostal do oblasti severního Jusai, jelikož Siereonci se podobají spíše Tardaňanům. Existuje několik teorií, z nichž dvě pracují se stejnou myšlenkou, Siereonci přišli z Tardamu, tyto domněnky se však rozchází v tom, jaký způsob tento národ k cestování použil. Nejčastější teorií pojednává o cestě přes moře, také se bere v potaz, že Siereonci jsou velmi výbojný národ s mořeplaveckými kořeny. Druhá teorie hovoří o stěhování národa přes kontinentální Jusai, toto však nemá žádné historické podklady. Další velmi často kladenou otázkou je původ Siereonců v Tardamu, nejlogičtější domovinou jsou země s podobnými jazyky, bohužel neexistuje přímý důkaz, že by se Siereonci v těchto oblastech kdy nacházeli. Nejmodernější teorie zpracovává kulturní podobnost s Mawirem, v tomto případě se pojednává o siereonských prapředcích, kteří tuto oblast obývali a dokonce měli s Mawiřany válčit, tuto teorii nám přibližuje nález zbraní ze 6. století na dnešním území Mawiru, tyto zbraně se podobají pozdějším siereonským.

Po vzniku Siereon-Bjorsfallského království se tato země potýkala s mnoha problémy, nejbližší civilizace byly zaostalé jusaiské kmeny, nástupnictví na siereonský trůn bylo problematické a národ Hiemscreaů podnikal neustálé útoky na odlehlá bydliště v zemi. První králem se díky vítězství v Bitvě u zálivu Fedrebukta stává Vågrant Ulv, jenž přijímá jméno Vågrant Veliký, avšak dědictví království zůstává horkou otázkou. V roce 1183 dochází k první skutečné odpovědi na tuto otázku, Siereonský král bude volen, tato možnost byla dle dobových záznamů odsouhlasena všemi jarly, král si však nechává výsadní právo doporučení svého dědice.

13. a 14. století

Během 13. a 14. století dochází k rozvoji Siereon-Bjorsfallska, vznikají města a přístavy, a Siereonci upevňují svou moc v oblasti severního Jusai. Tento fakt je také potvrzen vítězstvím v roce 1256 nad Nordarskými kmeny, které byly zahnány na východ za pohoří Hraunfjall. Hiemscreaové nadále Siereonců působí problémy a smrt zavání ve větru.

15. století

15. století je pro Siereon-Bjorsfallsko velmi kritické, jelikož v roce 1433 dochází k vytvoření Bratrské smlouvy, která definitivně ukončuje boje mezi Siereonci a Hiemscrey, tyto dva národy jsou oficiálně spojeny pod Siereon-Bjorsfallskou korunu a jsou si navzájem rovny. O tento akt míru se nejvíce zasloužil král Fjordig av Ärnen, díky teto zásluze bylo za hlavní město zvoleno právě Vær Ärnen, které spravoval. Toto století však není význačné jen rozrůstáním země, do hry vstupuje také umění. V umění začíná vystupovat nový směr mannengjør, přední myslitelé této doby již tolik nelpí na vyznávání silně konzervativních stamfaristických hodnot, dokonce vzniká Osvícený Stamfarismus, jenž nabízí méně tvrdé hodnoty. Mannengjør přináší spoustu myslitelů a literárně význačných osob, rozvíjí se filosofické myšlení týkající se pozemského života a lidského chápání. Velké množství sečtělých Siereonců se také zaměřuje vědeckým směrem. Nejvýznamnější spisovatel této doby je Strømgli Ivarson, které napsal nesčetně knih, básní a divadelních her, své myšlenky ukládal do deníků, které poté zveřejňoval.

16. a 17. století

16. a 17. století se vyznačuje obrovskou akcelerací siereonského rozvoje. Siereon-Bjorsfallsko investuje do infrastruktury, vědy, techniky a rozvoje svého vojska, což zemi posouvá o mnoho let dopředu a připravuje půdu pro kolonizační zájmy království. Již v roce 1542 siereonští mořeplavci zakládají přístav Könenstat na území dnešního Deraxijska, toto znamenalo začátek pro siereonskou kolonizaci Paradisumu. Poté v roce 1609 během na jedné z prvních výprav do Novaterry dochází k objevu Fjerntliggendeland, kde se nachází dnešní Folksmarketsko. Koncem 17. století dochází k prvním střetům siereonské koloniální flotily s mawirskými loděmi, tato událost značí začátek stoletého přerušovaného konfliktu s Mawirem o koloniální moc.

18. století

Během 18. století vzniká opět mnoho intelektuálních směrů v rámci siereonské intelektuální vrstvy, avšak Siereon-Bjorsfallsko naráží na spoustu skalisek v rámci svých koloniálních ambicí. Největším problémem je Mawirská konkurence a konflikt mezi těmito státy se vyostřuje, však vítězství nenáleží ani jedné z těchto zemí. Siereon-Bjorsfallsko si připisuje mnoho vítězství na moři i na pevnině, to samé se však daří i Mawiru. Největší bitva tohoto konfliktu se odehrála v roce 1785 v zálivu Mellom Verdener mezi dnešním Deraxijskem a Mawirským Paradisumem, krvavá vřava však opět nic nerozhodla a obě země jsou donuceny po vyčerpávajícím jednání uzavřít smlouvu, jež částečně připravuje půdu pro moderní kladné vztahy Siereon-Bjorsfallska a Mawiru. Mnoho expertů se domnívá, že Siereon-Mawirská Válka nebyla pouhým bojem o moc. Experti se domnívají, že šlo o dlouhodobý plán Mawiru vyprovokovat Siereon-Bjorsfallsko ke krokům, aby jej mohl zničit. Domněnky zde nekončí, kulturní podobnost obou států měla údajně také dopad, jelikož i dle dnešních poměrů má Mawir tendenci si podrobit kulturně podobné státy, avšak pravděpodobně Mawir neočekával bojovnost a krvežíznivost Siereonců. Tyto vlastnosti ale také vzbudily v Mawiru jakýsi respekt, který si vůči Siereonců zachovávají dodnes. Siereon-Bjorsfallsko si v období 18. století připisuje i pár úspěchů, získává například své ceněné severní kolonie, odkud dnes těží řadu přírodních zdrojů. Vzniká též siereonský parlament a dochází k federalizaci země. Již v této době existuje systém, jenž má oddělit vhodné voliče od těch ostatních, vzniká tedy testovací systém, který určuje schopnost voličů inteligentně hlasovat, tento systém po úpravách funguje dodnes. Parlament v této době získává právo volit krále, jarlové tedy ztrácí veškerý vliv na dění v rámci země.

19. století

19. století je v siereonské historii označována jako období vzestupů a pádů, Siereon-Bjorsfallsko přichází o Folksmarketskou i Daraxijskou kolonii, avšak částečně upevňuje svou mezinárodní pozici. Na počátku století se vyostřují spory s Deraxijskými Čekity. V roce 1808 Deraxijsko povyšuje do statusu dominia a tato lokalita se stává destinací pro nové obyvatele. Avšak v roce 1885 je na vzestupu odpor Deraxijských dělníků a násilí vrcholí 21. listopadu, po této události je Siereon-Bjorsfallsko nuceno se stáhnout a svou kolonii definitivně opustit. V roce 1860 začíná Holmská revoluce v Folksmarketsku, kdy i zde Siereon-Bjorsfallsko ztrácí svou nadvládu, avšak jeho vliv díky značné populaci stamfaristů nezaniká a s postupem času naopak roste. Jediné kolonie, které Siereon-Bjorsfallsku zůstávají, jsou severní kolonie a kolonie v blízkosti Adrei. Siereon-Bjorsfallsku trvalo skoro 20 let, než se ze svého koloniálního oslabení vzpamatovalo. 19. století je ale také význačné obrovský rozvojem siereonského průmyslu, vzdělání, techniky a armády. V 1874 dokonce král Arlan av Nordling I. sepisuje s Mawirským impériem řadu smluv, které mají zlepšit vzájemné vztahy a tak se stává, Siereon-Bjorsfallsko a Mawir se pomalu stávají bratrskými zeměmi, jak je známe dnes. Arlan av Nordling I. též značně upevňuje královskou moc a panovník tak de facto získává absolutní moc. Již od roku 1876 mohou ženy svobodně volit po složení volebního testu, Siereon-Bjorsfallsko se řadí mezi první státy, kde mohou volit ženy. Rok 1891 značí nástup současného krále Njorda av Stål III., který se ze všech siereonských panovníků zasadil o největší růst země, proto také získal přezdívku Blodtørstig (Krvežíznivý), jelikož veškerých svých cílů dosáhl vojenskou silou. Na konci 19. století Siereon-Bjorsfallsko vzhledem ke svému vlivu na severu Alyry nachází přátelství i v nedaleké Adrei.

20. století

20. století je obrovským krokem kupředu pro Siereon-Bjorsfallsko, získává širokou řadu nových území. Kladné vztahy mezi Siereon-Bjorsfallským královstvím a Mawirským impériem završují kladné přátelské vztahy Njorda av Stål III. a Waleriena II. Rozpínavost siereonského lidu se projevuje již v roce 1906 v Siereon-Makajské Válce, kde za pomoci Mawirského Impéria získává severní Makaju, dle siereonských a mawirských zdrojů Makaju plánovalo napadnout Siereon-Bjorsfallsko. Siereon-Bjorsfallsko využívá Makajskou půdu jako testovací pro mnohé jejich zbraně, poprvé dochází k využití plynu Antir, který na nepřipravený makajský lid má nedozírné následky. Krigsflåte také ukazuje svou bojeschopnost, když během války vymaže svým bombardováním z mapy město Bekteri a další pobřežní města velmi poškodí. Makaju je po válce rozděleno na řtyři části, sever se stává součástí Siereon-Bjorsfallska, jih je rozdělen na tři části, obě de facto spadající pod Mawir. Jih je rozdělen na Mawirské Makaju,Mawirský protektorát Makaju (později v roce 1920 zaniká a stává se součástí Mawirského Makaju) a Uturský svobodný stát, jenž se stává důležitým siereonským a mawirským spojencem díky osvobození od makajského útlaku. Siereon-Bjorsfallsko je v této válce velmi kritizováno za své brutální postupy a dokonce dochází k užití termínu válečné zločiny. Velká část makajský hodnostářů uniká do sousední Espie a makajský lid zůstává napospas Siereon-Bjorsfallsku a Mawiru. Siereon-Bjorsfallsko ve svých makajských provinciích zavádí velmi tvrdý režim. Roku 1908 Siereon-Bjorsfallsko společně se svými spojenci vpadá do sousední Espie pod záminkou ohrožení vlastních řad. Válka se zpočátku zdá náročná vzhledem k zkušenostem uprchlých makajských generálů, avšak po krátkém nátlaku siereonských vojsk a Krigsflåte espijské řady povolují a Siereon-Bjorsfallsko se svými spojenci rozsévá svůj hněv. Espijský král je zajat a v roce 1909 velmi násilně popraven jako odstrašující příklad pro odpor vůči siereonské koruně. Během obou těchto válek dochází k prvnímu testování technologie Krigsmakt Rustning, avšak prototypy využívány prakticky nejsou vzhledem k jejich neefektivní povaze, tato technologie je vypilována až během Velké Války. Po pádu Espie se Siereon-Bjorsfallský vliv zaměřuje na Folksmarketsko, Nordar a Adreu. S Folksmarketskem siereonský národ naváže velmi blízké vztahy vzhledem k prakticky identické kultuře. S Nordarským svazem se pokouší vyjednávat o mírové připojené jeho území ke království. S Adreou dojde přátelství až do takové míry, že se jedná o možné unifikaci, avšak s příchodem války se neuskutečňuje. I přes všechna tato jednání největší přátelství nadále přetrvává mezi Siereon-Bjorsfallskem a Mawirem, což nadále prohlubuje i sňatek princezny Elsy a av Stål a Walentina Warindoského v roce 1914, což rozbouřilo obrovské debaty o následnictví trůnů obou zemí a existuje nesčetné teorie o unifikaci Mawiru a Siereon-Bjorsfallska. Některé zdroje tvrdí, že panovníci obou zemí o tomto již jednali a pouze se vyčkává na vhodou chvíli, přeci jen se jedná o bratrské národy. Siereon-Bjorsfallsko je jednou ze zakládajících zemí aliance SPT z roku 1912. Technologicky vyspělé a na vrcholu se Siereon-Bjorsfallsko v roce 1913 (samý počátek války) připojuje do Velké Války a jednou z mocností, která nastartovala neskutečný dopad konfliktu. Siereon-Bjorsfallsko ihned na začátku války zabírá dlouho vyžadovaný Nordar, bojuje na Brünnské frontě po boku Mawiru a Erska a válčí též v Novoersku. Siereon-Bjorsfallsko během války na svět vypouští řadu technologií, jež změnili konflikt do podoby, v jaké jej známe. Praktické využití nachází oficiální verze Krigsmakt Rustning, do bojů se zapojují walkery od firmy Wex, nad bojišti se vznáší nasládlý zápach Antiru a vzduchem létají letouny. V konfliktu nechybí ani neskutečná palebná síla siereonské Krigsflåte. Během Velké Války si Siereon-Bjorsfallsko připisuje mnoho úspěchů, avšak za nehorázné ceny na životech. Musí také bránit své kolonie, které jsou roku 1916 napadeny jednotkami USN. Ačkoliv přes veškerá úskalí Siereon-Bjorsfallsko z války vychází vítězně, což jen stupňuje jeho mezinárodní vliv moc. Po válce Siereon-Bjorsfallsko získává Protektorát v Novoersku a v Brünnu a celé území Nordarského Svazu. V roce 1920 Siereon-Bjorsfallsko pomáhá vládě Adrei k vítězství nad místními vzbouřenci a formálně poté připojuje Adreu pod svou korunu.

Politika

Politika Siereon-Bjorsfallska je velmi militární, avšak i přesto se zde klade velký důraz na obchod, jelikož dle historického kontextu Siereon-Bjorsfallsko podnikalo mezi prvními státy zámořské plavby, částečně z obchodních důvodů a částečně kvůli vlastní expanzi. Hlavními tahouny ekonomiky jsou důlní průmysl, hutnictví a loďařství, v posledních letech v Siereon-Bjorsfallsku zažívá velký růst i obor chemie. Ekonomika zejména díky globálnímu obchodu skvétá, ale i přes tuto skutečnost je společnost velmi konzervativní a mám problém přijímat nové věci z oblasti filosofické.

Volební systém

Kupodivu v Siereon-Bjorsfallsku jsou svobodné volby do parlamentu, čímž si občané nepřímo volí i krále. Politická uskupení, strany či kluby se mohou v zemi svobodně tvořit, pokud se tedy nejedná o socialistické či komunistické příznivce. Samotný volební systém je vcelku ojedinělý. Lidé mohou volit nezávisle na pohlaví již od roku 1876. Jediné, co ovlivňuje možnost volit je věk a intelekt. Každý se o své volební právo může přihlásit ve věku 18 let, avšak musí složit tzv. Test Moudrosti, ve kterém musí uspět alespoň z 85%. V testu se nacházejí otázky ze široké škály oborů, největší množství zabírá siereonština, matematika, geografie, finanční gramotnost, politická znalost, často tyto otázky doplňuje chemie, logika, fyzika, biologie, apod. Test lze poprvé složit po dovršení 18. roku věku. Test je nutné během života opakovat, jelikož dochází k novým objevům a politickým změnám, jedná se tedy víceméně o všeobecný přehled. Návrhy otázek vytváří Ministerstvo školství, avšak test musí schválit parlamentu a v první řadě samotný král. Pokud člověk u testu neuspěje, přichází dočasně o právo volit, které může opět získat až před dalšími volbami vyplněním testum. Lidé nejsou povinni se testu účastnit, avšak i přesto je účast velmi vysoká a úspěšnost též dosahuje vysokých procent. Jediné, co může ovlivnit v Siereon-Bjorsfallsku vaše právo volit, je národnostní příslušnost. Pokud jste Siereonec či patříte k Hiemscreaům, tak pro vás nebude žádný problém získat povolení ke složení testu a tím pádem k následnému právu volit. Avšak pokud spadáte mezi národnostní menšiny (Makajci, Espijci, atd.), vaše šance získat právo volit bude minimální.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Siereon-Bjorsfallska se skládá zejména ze Siereonců a místních dříve divokých kmenů (*zváni* Hiemscreaové, z latiny hiems = zimní, crea - z creaturae = bytost), část však též tvoří Makajci a jiné menšiny. Důležitým bodem pro rozvoj obyvatelstva byla Bratrská smlouva z roku 1433, která spojuje Siereonský lid s Hiemscrey na jeho území. Dokument byl vytvořen a podepsán oběma stranami, jelikož kvůli své bojovnosti ze sebe měli vzájemný respekt. Volně žijící kmeny byly postupně zaintegrovány do společnosti a nyní fungují jako jeden celek, i když si všichni zachovávají, alespoň částečně, svou kulturu.

Typickým rysem pro Siereonce je výška, jejíž průměr se pro muže pohybuje okolo 182 cm, u žen je to 176 cm. Siereonci bývají bledé pleti. K dalším důležitým vlastnostem patří hnědo-zelené oči a špinavě blond či hnědé vlasy. Siereonští muži velmi často nosí vousy nebo knír, jelikož se to považuje za obrovskou pýchu a důkaz mužnosti (příslušníci ozbrojených sil mají mezi pravidly zapsány i sestřihy pro vousy).

Siereon-Bjorsfallský národ se píšní svým bojovný duchem, spoustu mladých mužů vyhledává řadu aktivit, jen aby posílili svou sílu a svalstvo, avšak často je v doprovodu i touha po moudrosti díky Stamfaristickému smýšlení o předcích.

Geografie

Lovetseier je často označován siereonci jako hjemland (*v překladu* domovská země), jedná se o centrum království, nachází se zde hlavní město Vær Arnen (zároveň i největší město Siereon-Bjorsfallka) a přibližně 82% celkového obyvatelstva státu. Obývaný je zejména jih poloostrova, jelikož narozdíl od nehostinného severu nabízí příjemné podmínky pro život. Jižní pobřeží je lemováno významnými přístavy, jenž jsou jedním ze základních kamenů pro chod siereonské ekonomiky. Největší přístav v zemi se nachází v provincii Skjold, jedná se o město Hafngardr. Hafngardr je společně s Vær Arnen centrem operací siereonského válečného námořnictva. Celé pobřeží je lemováno vojenskými základnami. Nejjižnější část poloostrova též nabízí malé množství úrodné půdy, zde se pěstují zejména obiloviny a trampary (obdoba brambor), nízký počet pastvin je využíván pro pastvu dobytka a skotu. Severněji je široký pás jehličnatých lesů, na který volně navazuje tajga. Nejsevernější část poloostrova je ohraničena Lovetseierským pohořím, kde se nachází i nejvyšší hora státu Krigsfjell (3894 m. n. m), pohoří dosahuje průměrné výšky 3271 m. n. m. Východní hranici siereonského poloostrova Lovetseier tvoří druhé nejvýznamnější pohoří Hraunfjall (nejvyšší hora - Blåtind - 2735 m. n. m), průměrná výška pohoří se pohybuje mezi 2400 a 2500 metry. V Hraunfjall pramení řeka Ugle, jež teče do nížin, nacházejících se jižně pod pohořím, a vlévá se do zálivu Fedrebukta u města Frintjall. Na území Lovetseier se nachází rozsáhlá území nerostných surovin, ve větším množství zde lze nalézt drahé kovy (zlato, stříbro,...) a železo.

Sommersletter je značně menší území než Lovetseier, avšak nabízí mnohem příhodnější podmínky než-li jeho severnější bratr. Nenachází se zde nehostinný terén a siereonci toto území využívají zejména pro úrodnou půdu. Nejvíce pěstovanými plodinami na tomto území jsou obilí a vinná réva, lze zde najít i menší počet úrodných sadů (jabloně, hrušky a třešně). Nerostné suroviny se zde vyskytují minimálně, jsou zde pouze dvě náležitě černého uhlí na jihovýchodní hranici, kvůli nim je toto území sporné s vedlejšími státy. K území Sommersletter byly v roce 1905 připojeny dvě nové provincie, které Siereon-Bjorsfallsko obsadilo v rámci Siereon-Makajské války, provincie nesou název Vestlige Macau (Západní Makaju) a Østlige Macau (Východní Makaju). V těchto provinciích se spekuluje o zhoršených právech Makajců, toto však není potvrzeno, jisté však je, že Siereon-Bjorsfallsko přispívá k industrializaci a rozvoji regionu.

K zemi též byly v roce 1912 připojeny čtyři nové provincie, které byly dříve součástí Espijského království, Siereon-Bjorsfallsko toto území získalo po Siereon-Espijské válce.

Náboženství

Státním náboženstvím je stamfarismus, který má kořeny v náboženství, jenž vyznávali siereonští Praotci.