Čeko-Kyrgízie: Porovnání verzí

Z Alyrpedia
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 34: Řádek 34:
==Historie==
==Historie==


''Legenda o Čekském Lidu a Matičce Vlčici'''
=== Legendární počátky ===


Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.
Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.
Řádek 48: Řádek 48:
Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.  
Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.  


=== Pre-jusaiské období ===


'''Před příchodem Čeků do Jusaie'''
Národ Čeků pochází původem z jižní oblasti Tardamu, kde jejich přítomnost v kmenových svazích dokládají archeologické nálezy na území dnešního [[Quilorsko|Quilorska]] a [[Brünn|Brünnu]]. Nejstarší dochovanou památkou čekské archeologické kultury je serpentinitový amulet vlčí hlavy, který je datován přibližně do 9. století př. n. l. a pravděpodobně se pojí s uctíváním kultu vlčice. Čekové pravděpodobně vyšli ze stejné rodiny, jako moderní [[Quiloři]] či [[Horští Quiloři]] pocházející z [[Märx|Märxe]]. Větší část kmenů se dala do pohybu po expanzivních [[Oğrati|oğratských]] nájezdech po nástupu [[Ömonhol-kan|Ömonhol-kana]] kolem roku 480 př. n. l. směrem na sever, přičemž ty, které zůstaly, odváděly zásobovací zemědělský tribut oğratským armádám. Čekové se vydali do Jusaie opačným směrem jako Oğratská horda a kmeny, které se dostaly nejdál, se usadily v Jusaji. Další část těchto migrujících kmenů utekla směrem do hor do [[Büdesx|Büdesxského masivu]], jejíž potomci zde poté formovali kulturní a etnické pozadí některých horských národů.


'''Příchod Kristovectví'''
wip


Čekové před příchodem do Jusaie, žili dříve v Tardamu na území moderního Brünnu od roku 246 př. n. l. do 485 př. n. l.
''Po vzniku FRČK''
 
S postupujícím časem Ömonhol-kan syn Ögödej-kána a jeho družina se střetli s Čeky. Oğrati Vydrancovali všechno co Čekové měli. Čekové byli nuceni opustit jejich domovinu a všechny jejich poklady a majetky. 
Čekové cestovali několik desítek let až v roce 501 př. n. l. se usídlili v severním Jusai kde se spřátelili se sousedním kmenem Kyrgízijců. Čekové a Kyrgízijci spolu žijou až do součastnosti.
 
'''V dobách kdy přišlo Kristovectví'''
 
 
 
'''Po vzniku FRČK'''


18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název '''Čeko-Kyrgízie'''. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku '''Čeko-Kyrgízie''' se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.
18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název '''Čeko-Kyrgízie'''. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku '''Čeko-Kyrgízie''' se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.




'''Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna'''
''Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna''


Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.
Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Verze z 5. 1. 2024, 20:47

Federativní Republika Čeko-Kyrgízie
Federativna Republika Čeko-Kirgizija - Çeh-Kırgız Federativdik Respublikası
Vlajka Čeko-Kyrgízie.png
vlajka
Státní znak Čeko-Kyrgízie.png
znak
Hymna
Sláva federaci!
Motto
Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii
Geografie
Poloha Čeko-Kyrgízie.png
Poloha
Hlavní město Pragishkek
Rozloha 4 954 552 km²
Nejvyšší bod Trezor (7495 m n. m.) m n. m.)
Časové pásmo Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 81 854 148 (1906) (7. v Alyře)
Hustota zalidnění 16,52 obyv/km²
HDI ▲ 0,078 (41. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk Čekština, Kyrgízština
Národnostní složení Kyrgízové (49 %)
Čekové (49,6 %)
Rumové (1,4%)
Náboženství Kristovectví (24 %)
Nevěřící (86%)
Státní útvar
Státní zřízení federativní prezidentská republika
Vznik 18. května 1825
Prezident Fatima Adilet Palacký
Předseda vlády Adolf Miller
Měna Čeko-Kyrgízijská koruna
HDP {{{hdp}}}
HDP/obyv. Hodnota parametru
Giniho koeficient 21.5


Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekie a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.


Historie

Legendární počátky

Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.

Podle této starobylé legendy, když byla země Alyra teprve na počátku svého vývoje, vlčice jménem Nureya, která měla bílou srst a oči plné moudrosti, žila na okraji nekonečných lesů. Nureya byla známá svou krásou a odvahou, a byla uctívána Čekským jako jejich ochránkyně a matka.

Jednoho dne Nureya narazila na osiřelé dítě, malého chlapce, který byl bez pomoci. Měl zraněnou nohu a byl vyčerpán. Nureya, která měla velké srdce, přišla chlapci na pomoc a přivedla ho do svého úkrytu v lesích.

Tam ho pečlivě ošetřila, a když chlapec uzdravoval, naučila ho mnoha dovednostem, jak přežít v divočině. Nureya se o něj starala, jako by byl jejím vlastním dítětem. Chlapec, který byl později nazván Ček, byl ohromen moudrostí a sílou Matičky Vlčice.

Jak Ček rostl, naučil se mluvit, lovit a chránit lesy. Spolu s Nureyou založil společenství, kde byla každá bytost v přírodě respektována a chráněna. Matička Vlčice Nureya se stala ochránkyní a matkou celého Čekského lidu, a lidé byli vedeni její moudrostí a laskavostí.

Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.

Pre-jusaiské období

Národ Čeků pochází původem z jižní oblasti Tardamu, kde jejich přítomnost v kmenových svazích dokládají archeologické nálezy na území dnešního Quilorska a Brünnu. Nejstarší dochovanou památkou čekské archeologické kultury je serpentinitový amulet vlčí hlavy, který je datován přibližně do 9. století př. n. l. a pravděpodobně se pojí s uctíváním kultu vlčice. Čekové pravděpodobně vyšli ze stejné rodiny, jako moderní Quiloři či Horští Quiloři pocházející z Märxe. Větší část kmenů se dala do pohybu po expanzivních oğratských nájezdech po nástupu Ömonhol-kana kolem roku 480 př. n. l. směrem na sever, přičemž ty, které zůstaly, odváděly zásobovací zemědělský tribut oğratským armádám. Čekové se vydali do Jusaie opačným směrem jako Oğratská horda a kmeny, které se dostaly nejdál, se usadily v Jusaji. Další část těchto migrujících kmenů utekla směrem do hor do Büdesxského masivu, jejíž potomci zde poté formovali kulturní a etnické pozadí některých horských národů.

Příchod Kristovectví wip

Po vzniku FRČK

18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.


Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna

Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.

Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.

Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.

Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.


Vláda a politika

Čeko-Kyrgízie je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii.