Čeko-Kyrgízie

Federativní Republika Čeko-Kyrgízie Federativna Republika Čeko-Kirgizija - Çeh-Kırgız Federativdik Respublikası
vlajka	znak
Hymna Sláva federaci! Motto Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii
Geografie
Poloha
Hlavní město	Pragishkek
Rozloha	4 954 552 km²
Nejvyšší bod	Trezor (7495 m n. m.) m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	81 854 148 (1906) (7. v Alyře)
Hustota zalidnění	16,52 obyv/km²
HDI	▲ 0,078 (41. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	Čekština, Kyrgízština
Národnostní složení	Kyrgízové (49 %) Čekové (49,6 %) Rumové (1,4%)
Náboženství	Kristovectví (24 %) Nevěřící (86%)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	18. května 1825
Prezident	Fatima Adilet Palacký
Předseda vlády	Adolf Miller
Měna	Čeko-Kyrgízijská koruna
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	21.5

Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekie a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.

Historie

Legenda o Čekském Lidu a Matičce Vlčici'

Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.

Podle této starobylé legendy, když byla země Alyra teprve na počátku svého vývoje, vlčice jménem Nureya, která měla bílou srst a oči plné moudrosti, žila na okraji nekonečných lesů. Nureya byla známá svou krásou a odvahou, a byla uctívána Čekským jako jejich ochránkyně a matka.

Jednoho dne Nureya narazila na osiřelé dítě, malého chlapce, který byl bez pomoci. Měl zraněnou nohu a byl vyčerpán. Nureya, která měla velké srdce, přišla chlapci na pomoc a přivedla ho do svého úkrytu v lesích.

Tam ho pečlivě ošetřila, a když chlapec uzdravoval, naučila ho mnoha dovednostem, jak přežít v divočině. Nureya se o něj starala, jako by byl jejím vlastním dítětem. Chlapec, který byl později nazván Ček, byl ohromen moudrostí a sílou Matičky Vlčice.

Jak Ček rostl, naučil se mluvit, lovit a chránit lesy. Spolu s Nureyou založil společenství, kde byla každá bytost v přírodě respektována a chráněna. Matička Vlčice Nureya se stala ochránkyní a matkou celého Čekského lidu, a lidé byli vedeni její moudrostí a laskavostí.

Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.

Před příchodem Čeků do Jusaie

Čekové před příchodem do Jusaie, žili dříve v Tardamu na území moderního Brünnu od roku 246 př. n. l. do 485 př. n. l.

S postupujícím časem Ömonhol-kan syn Ögödej-kána a jeho družina se střetli s Čeky. Oğrati Vydrancovali všechno co Čekové měli. Čekové byli nuceni opustit jejich domovinu a všechny jejich poklady a majetky. Čekové cestovali několik desítek let až v roce 501 př. n. l. se usídlili v severním Jusai kde se spřátelili se sousedním kmenem Kyrgízijců. Čekové a Kyrgízijci spolu žijou až do součastnosti.

V dobách kdy přišlo Kristovectví

Po vzniku FRČK

18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.

Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna

Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.

Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.

Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.

Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.

Vláda a politika

Čeko-Kyrgízie je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii.