Čeko-Kyrgízie: Porovnání verzí
(založena nová stránka s textem „{{Infobox - země | úřední název česky = Federativní Republika Čeko-Kyrgízie | úřední název = Federativní Republika Čeko-Kyrgízie | úřední název = | genitiv = Čeko-Kyrgízie | hymna = [https://www.youtube.com/watch?v=38Wp0qUBRQI Sláva federaci!] | motto = Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii | hlavní město = Pragishkek | rozloha = Hodnota parametru | nejvyšší hora = Trezor | výška nejvyšší hory = 7495 m n. m.)…“) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazeno 45 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - země | {{Infobox - země | ||
| úřední název česky = Federativní Republika Čeko-Kyrgízie | | úřední název česky = Federativní Republika Čeko-Kyrgízie | ||
| úřední název = | | úřední název = Федеративна Република Чеко-Киргизија - Çeh-Kırgız Federativdik Respublikası | ||
| genitiv = Čeko-Kyrgízie | | genitiv = Čeko-Kyrgízie | ||
| hymna = [https://www.youtube.com/watch?v=38Wp0qUBRQI Sláva federaci!] | | hymna = [https://www.youtube.com/watch?v=38Wp0qUBRQI Sláva federaci!] | ||
| motto = Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii | | motto = Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii | ||
| hlavní město = [[Pragishkek]] | | hlavní město = [[Pragishkek]] | ||
| rozloha = | | rozloha = 4 954 552 | ||
| nejvyšší hora = Trezor | | nejvyšší hora = Trezor | ||
| výška nejvyšší hory = 7495 m n. m.) | | výška nejvyšší hory = 7495 m n. m.) | ||
| časové pásmo = Hodnota parametru | | časové pásmo = Hodnota parametru | ||
| počet obyvatel = | | počet obyvatel = 86 455 000 (1910) | ||
| obyvmisto = 6 | | obyvmisto = 6 | ||
| hustota zalidnění = | | hustota zalidnění = 16,52 | ||
| hdi = ▲ 0, | | hdi = ▲ 0,12 (32. v [[Seznam států Alyry podle HDI|Alyře]]) | ||
| jazyk = Čekština, Kyrgízština | | jazyk = [[Čekština]], Kyrgízština | ||
| národnostní složení = Kyrgízové (49 %)<br>Čekové ( | | národnostní složení = Kyrgízové (49 %)<br>Čekové (49,6 %)<br>Rumové (1,4%) | ||
| náboženství = [[Kristovectví]] (24 %)<br> | | náboženství = [[Kristovectví]] (24 %)<br>Nevěřící (86%) | ||
| státní zřízení = federativní prezidentská republika | | státní zřízení = federativní prezidentská republika | ||
| vznik = | | vznik = 18. května 1825 | ||
| funkce1 = Prezident | | funkce1 = Prezident | ||
| osoba funkce 1 = [[ | | osoba funkce 1 = [[Iliyas Diasev (1919)]] | ||
| funkce2 = | | funkce2 = Předseda vlády | ||
| osoba funkce 2 = [[ | | osoba funkce 2 = [[Alexej Nurbekov (1919)]] | ||
| měna = [[Čeko-Kyrgízijská koruna]] | | měna = [[Čeko-Kyrgízijská koruna]] | ||
| hdpobyv = Hodnota parametru | | hdpobyv = Hodnota parametru | ||
| giniho koeficient = 21.5 | | giniho koeficient = 21.5 | ||
}} | }} | ||
'''Čeko-Kyrgízie''' plným názvem '''Federativní Republika Čeko-Kyrgízie''', je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekie a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. | |||
==Historie== | |||
=== Legendární počátky === | |||
Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice. | |||
Podle této starobylé legendy, když byla země Alyra teprve na počátku svého vývoje, vlčice jménem Nureya, která měla bílou srst a oči plné moudrosti, žila na okraji nekonečných lesů. [[Nureya]] byla známá svou krásou a odvahou, a byla uctívána Čekským jako jejich ochránkyně a matka. | |||
Jednoho dne [[Nureya]] narazila na osiřelé dítě, malého chlapce, který byl bez pomoci. Měl zraněnou nohu a byl vyčerpán. Nureya, která měla velké srdce, přišla chlapci na pomoc a přivedla ho do svého úkrytu v lesích. | |||
Tam ho pečlivě ošetřila, a když chlapec uzdravoval, naučila ho mnoha dovednostem, jak přežít v divočině. Nureya se o něj starala, jako by byl jejím vlastním dítětem. Chlapec, který byl později nazván Ček, byl ohromen moudrostí a sílou Matičky Vlčice. | |||
Jak Ček rostl, naučil se mluvit, lovit a chránit lesy. Spolu s Nureyou založil společenství, kde byla každá bytost v přírodě respektována a chráněna. Matička Vlčice [[Nureya]] se stala ochránkyní a matkou celého Čekského lidu, a lidé byli vedeni její moudrostí a laskavostí. | |||
Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem. | |||
=== Pre-jusaiské období === | |||
Národ Čeků pochází původem z jižní oblasti Tardamu, kde jejich přítomnost v kmenových svazích dokládají archeologické nálezy na území dnešního [[Quilorsko|Quilorska]] a [[Brünn|Brünnu]]. Nejstarší dochovanou památkou čekské archeologické kultury je serpentinitový amulet vlčí hlavy, který je datován přibližně do 9. století př. n. l. a pravděpodobně se pojí s uctíváním kultu vlčice. Čekové pravděpodobně vyšli ze stejné rodiny, jako moderní [[Quiloři]] či [[Horští Quiloři]] pocházející z [[Märx|Märxe]]. Větší část kmenů se dala do pohybu po expanzivních [[Oğrati|oğratských]] nájezdech po nástupu [[Ömonhol-kan|Ömonhol-kana]] kolem roku 480 př. n. l. směrem na sever, přičemž ty, které zůstaly, odváděly zásobovací zemědělský tribut oğratským armádám. Čekové se vydali do Jusaie opačným směrem jako Oğratská horda a kmeny, které se dostaly nejdál, se usadily v Jusaji. Další část těchto migrujících kmenů utekla směrem do hor do [[Büdesx|Büdesxského masivu]], jejíž potomci zde poté formovali kulturní a etnické pozadí některých horských národů. | |||
'''Příchod Kristovectví''' | |||
wip | |||
''Po vzniku FRČK'' | |||
18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název '''Čeko-Kyrgízie'''. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku '''Čeko-Kyrgízie''' se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe. | |||
''Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna'' | |||
Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost. | |||
Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat. | |||
Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje. | |||
Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední. | |||
Po svržení prezidenta Otama se '''Čeko-Kyrgízie''' ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal. | |||
==Vláda a politika== | |||
'''Čeko-Kyrgízie''' je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii. | |||
Aktuální verze z 24. 4. 2024, 17:23
| Federativní Republika Čeko-Kyrgízie Федеративна Република Чеко-Киргизија - Çeh-Kırgız Federativdik Respublikası | |
|---|---|
 vlajka |
 znak |
| Hymna Sláva federaci! Motto Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii | |
| Geografie | |
 Poloha | |
| Hlavní město | Pragishkek |
| Rozloha | 4 954 552 km² |
| Nejvyšší bod | Trezor (7495 m n. m.) m n. m.) |
| Časové pásmo | Hodnota parametru |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 86 455 000 (1910) (6. v Alyře) |
| Hustota zalidnění | 16,52 obyv/km² |
| HDI | ▲ 0,12 (32. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře) |
| Jazyk | Čekština, Kyrgízština |
| Národnostní složení | Kyrgízové (49 %) Čekové (49,6 %) Rumové (1,4%) |
| Náboženství | Kristovectví (24 %) Nevěřící (86%) |
| Státní útvar | |
| Státní zřízení | federativní prezidentská republika |
| Vznik | 18. května 1825 |
| Prezident | Iliyas Diasev (1919) |
| Předseda vlády | Alexej Nurbekov (1919) |
| Měna | Čeko-Kyrgízijská koruna |
| HDP | {{{hdp}}} |
| HDP/obyv. | Hodnota parametru |
| Giniho koeficient | 21.5 |
Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekie a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.
Historie
Legendární počátky
Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.
Podle této starobylé legendy, když byla země Alyra teprve na počátku svého vývoje, vlčice jménem Nureya, která měla bílou srst a oči plné moudrosti, žila na okraji nekonečných lesů. Nureya byla známá svou krásou a odvahou, a byla uctívána Čekským jako jejich ochránkyně a matka.
Jednoho dne Nureya narazila na osiřelé dítě, malého chlapce, který byl bez pomoci. Měl zraněnou nohu a byl vyčerpán. Nureya, která měla velké srdce, přišla chlapci na pomoc a přivedla ho do svého úkrytu v lesích.
Tam ho pečlivě ošetřila, a když chlapec uzdravoval, naučila ho mnoha dovednostem, jak přežít v divočině. Nureya se o něj starala, jako by byl jejím vlastním dítětem. Chlapec, který byl později nazván Ček, byl ohromen moudrostí a sílou Matičky Vlčice.
Jak Ček rostl, naučil se mluvit, lovit a chránit lesy. Spolu s Nureyou založil společenství, kde byla každá bytost v přírodě respektována a chráněna. Matička Vlčice Nureya se stala ochránkyní a matkou celého Čekského lidu, a lidé byli vedeni její moudrostí a laskavostí.
Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.
Pre-jusaiské období
Národ Čeků pochází původem z jižní oblasti Tardamu, kde jejich přítomnost v kmenových svazích dokládají archeologické nálezy na území dnešního Quilorska a Brünnu. Nejstarší dochovanou památkou čekské archeologické kultury je serpentinitový amulet vlčí hlavy, který je datován přibližně do 9. století př. n. l. a pravděpodobně se pojí s uctíváním kultu vlčice. Čekové pravděpodobně vyšli ze stejné rodiny, jako moderní Quiloři či Horští Quiloři pocházející z Märxe. Větší část kmenů se dala do pohybu po expanzivních oğratských nájezdech po nástupu Ömonhol-kana kolem roku 480 př. n. l. směrem na sever, přičemž ty, které zůstaly, odváděly zásobovací zemědělský tribut oğratským armádám. Čekové se vydali do Jusaie opačným směrem jako Oğratská horda a kmeny, které se dostaly nejdál, se usadily v Jusaji. Další část těchto migrujících kmenů utekla směrem do hor do Büdesxského masivu, jejíž potomci zde poté formovali kulturní a etnické pozadí některých horských národů.
Příchod Kristovectví wip
Po vzniku FRČK
18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.
Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna
Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.
Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.
Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.
Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.
Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.
Vláda a politika
Čeko-Kyrgízie je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii.