Nutu Maike

Království Nutu Maike Rraŕr-thaw
vlajka	Soubor:Státní znak .png znak
Hymna [] Motto Duchové chraňte krále a královnu!
Geografie
Soubor:Poloha .png Poloha
Hlavní město	Nuno
Rozloha	km²
Nejvyšší bod	( m n. m.)
Časové pásmo
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	11 051 000 (20. v Alyře)
Hustota zalidnění	obyv/km²
HDI	▲ 0,115 (33. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	aurutšina (Aurutu Naita) harrugština (Wahrrarr)
Národnostní složení	Aurutové (55 %) Harrugové (45 %)
Náboženství	Aurutský šamanismus (50 %) Harrugský šamanismus (45 %) Katolicismus (5 %)
Státní útvar
Státní zřízení	Absolutistická monarchie
Vznik	14. 1. 1800 spojením království Aurutského a království Harrugského
Král	Foira II.
Královna	Darra I.
Měna	Maikský zlatý
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.
Giniho koeficient	57,5

Nutu Maike (harrugsky Rraŕr-thaw), celým názvem Království Nutu Maike (aurutsky Kamehava Nutu Maike, harrugsky Kamrra Rraŕr-thaw) je ostrovní království nacházející se na jihozápadě Novaterry. Z hlavního města Nuno, ležícím na největším ostrově Natra, vládne král Foira II. celému souostroví. Král má neomezenou moc, avšak nejvíce se soustředí na správu hlavního ostrova. Zbylé tři ostrovy Ekymaw, Larrgŕ a Mathrra jsou spravovány třemi šlechtickými rody, jejichž hlavy mají dědičný titul kníže.

Historie

Nejstarší dějiny

Nisové a Hoové

Nejstarší písemné prameny se datují do 6. stol. n. l. Je to kamenný sloup popsaný nyní již zaniklým písmem, které se podařilo rozluštit teprve před deseti lety a to jen částečně. Podle všeho se na zdejších ostrovech v tuto dobu vyskytoval jakýsi národ, historiky nazývaný Nis podle prvního slova vyrytého na sloupu. Zdá se, že to byl národ na tehdejší dobu velmi vyspělý, bohužel se o něm téměř nic neví. Proto dokud se nepodaří sloup rozluštit, bude toto období zahaleno tajemstvím.

Další správy o historických událostech se dozvídáme až v roce 743 a to z mramorových desek nalezených na ostrově Ekymaw. Jedná se o záznam z korunovace Kaihiry Dobyvatele z národa Hoů. Podle všeho se mu podařilo dobýt celé souostroví. Zde se opět dovídáme o Nisech, zde nazývaných Kirové, kteří kladli zuřivý odpor, avšak byli buď pobyti nebo zotročeni.

Od 8. do 11. století zde vládne dynastie Kaihirovců. Z této doby se nám zachovalo mnoho památek, jak architektonických, jako například Chrám Draka na Mathrře, tak i písemných, jako Píseň o Saině či popis Bitvy u Karu. Z historických záznamů vyplývá, že roku 1051, za vlády Tnafa IV., se na ostrovech udála jakási katastrofa. Panují domněnky, že se jednalo o mor. Podle všeho byla většina populace Hoů zdecimována a zbytek odplul.

Nejstarší dějiny Aurutů

Z období od roku 1052 do konce 12. století nemáme žádné jisté správy, avšak je nesporné, že na začátku 13. století se na ostrově Natra objevili Auruti. Zprvu se jednalo o neuspořádané kmeny, avšak již na konci 13. stol. vzniká první státní útvar, takzvaný Maikenský kmenový svaz. O něm nemáme mnoho informací, jediné zmínky o něm pocházejí z Larrgrské kroniky.

Na začátku 14. století vzniká na severu ostrova Feenianské království, jehož zakladatelem je Aiko I. Udatný. Do roku 1320 se datuje první střet mezi Svazem a Královstvím v takzvané Bitvě u Lithy, kde bylo Království poraženo a zatlačeno více na sever. Avšak již druhý rok se vydává syn Aiky I., Akitawa I. Nezdolný na odvetné tažení. V Bitvě na Traumenské pláni r.1322 poráží poprvé Maikenské voje a dobíjí ztracené území. Následuje dvouletá přestávka, kdy se Akitawovi podaří uzavřít spojenectví s dosud neutrálním kmenem Kirmů a v létě r.1324 se dostává až na jih k hlavnímu stanu Svazu. Zde se na podzim téhož roku odehrává památná Bitva na Tienské hoře. Tím Království definitivně poráží Svaz a stává se vládcem celého ostrova, také se přejmenovává na Aurutské království.

Nejstarší dějiny Harrugů

Stejně jako na Natře, ani z ostatních tří ostrovů nemáme žádné správy do konce 12. století. Někdy kolem roku 1200 se na ostrově Ekymaw objevují Harrugové. V jejich čele stojí Hahrra Mořeplavec, který se také stává zakladatelem dynastie Hahrrovců. Jeho vnukovi, Hahrrovi III. Dobyvateli, se daří získat ostrov Larrgŕ a jeho syn Khurr I. Jednoruký získává i ostrov Mathrra. Tím se Khurr stává zakladatelem Harrugského království.

Roku 1314 král Thegŕ II Nerozvážný dělí království mezi své tři syny Zymerra Moudrého, Yhaherra Rozvážného a Wurrgŕa Troufalého. Po smrti Thegŕa roku 1317 se mezi bratry rozpoutává válka. Je to období zmatků, takže se nám nedochovává mnoho zpráv, je však jisté, že r. 1321 Larryrr I. Královrah zabíjí Wurrgŕa a podrobuje si zbylé dva bratry. Tím končí dynastie Hahrrovců a na její místo nastupují Larryrrovci.

Mír trvá až do roku 1390, kdy se ostrov Larrgŕ, pod vedením Khamrra Vzbouřence, bouří proti vládě Larryrrovců a odštěpuje se. Vzniká království Larrgŕ. Roku 1394 se vydává proti vzbouřencům Hahrra VI. Tvrdohlavý a svádí s nimi námořní Bitvu u Černé zátoky, kterou prohrává. Rok na to s nimi opět bojuje na moři v Bitvě Zelených chaluh, kde opět vítězí vzbouřenci a Hahrra ztrácí polovinu lodí. Následuje dvouletá pauza, kdy Hahrra obnovuje své loďstvo a na jaře r. 1398 znovu vyráží do boje. V proslulé Bitvě u Thawského mysu slavně vítězí a dobíjí ostrov Larrgŕ zpět, čímž opět sjednocuje Harrugské království.

Období od 16. století do r. 1800

První Aurutsko-Harrugská válka

Od konce 14. století trvá relativní mír, rušený jen bratrovražednými boji o nástupnictví, avšak roku 1553 král Akre IV. Hloupý napadá ostrov Ekymaw. Zde je však tvrdě odražen vojsky Mihaŕra II. Jednookého, který nejenže uštědří Aurutům drtivou porážku, ještě se mu daří dobýt i severní cíp ostrova Natra. Dalšího roku na jaře je Akre IV. zavražděn a na jeho místo nastupuje jeho synovec Ape I. Krutý. Ten ještě téhož roku uskuteční přepad ostrova Mathrra a dobije ho. Jako odpověď Mihaŕra dne 3.3. roku 1555 vypálí město Maike. A válka pokračuje. Mír přichází až po krvavé námořní Bitvě Bílých plachet r.1556, kdy Aurutské království přijde o téměř všechny lodě. Téhož roku na podzim, 12.9. v městě Nutu je uzavřen mír. Aurutské království je nuceno opustit Mathrru a zaplatit všechny škody. Ape se vzdává trůnu ve prospěch svého švagra Ekiana I. Vlídného. Tím končí dynastie Aikonů a nastupují Ekianovci.

Koloniální válka

Nastává relativní mír, který trvá až do začátku 17. století. V tu dobu se o souostroví začínají zajímat kolonisti. Roku 1611 král Erraŕr III. Dobrotivý přijímá se všemi poctami na svém dvoře několik kapitánů a dává jim na cestu vzácné dary. To se nakonec ukazuje jako neprozřetelné, neboť kolonisté se po dvou rocích vracejí a útočí dosud neviděnými zbraněmi na ostrov Ekymaw. Velká hřmící děla nejdříve obránce zmátla, takže nepřátelům se podařilo ukořistit několik pobřežních osad, posléze však zahajuje Erraŕr protiútok.

V noci 14.5. r.1613 uskuteční přepad jedné z lodí a úspěšně jí dobije, ač se značnými ztrátami. Tím se mu podaří ukořistit nejen loď dosud neviděné velikosti, ale do rukou mu padají také neznámé zbraně a kapitán lodi. Ten je jako jediný z posádky ušetřen a předveden před krále, který osobně velí celé operaci. Ten mu důrazně doporučuje, aby jeho mužům ukázal, jak se jeho loď ovládá a jak se používají zbraně, jinak že bude hozen žralokům. Ač se historikové domnívají, že zmíněný muž nemluvil harrugsky, přesto byl král nejspíše natolik důrazný, že kapitán pochopil a souhlasil. O celé věci se dochoval zápis v kronice a několik písní.

Po rychlém výcviku nových členů posádky, se kapitán, který byl králem přejmenován na Khurra, nyní na straně obránců a podporován flotilou pouští do boje proti kolonistům. Úspěšně svádí Bitvu u Mysu Haw a zajímá zásobovací loď Auroru i s většinou posádky. Bohužel sám hrdinný kapitán v boji umírá, dokonce kolují zvěsti, že se v poslední chvíli pokusil přidat na stranu kolonistů.

Díky této bitvě se dostávají Erraŕovi do rukou další zbraně, střelný prach, zásoby a několik členů posádky, včetně dvou důstojníků a kuchaře. Zatímco se však na Ekymawu slaví vítězství, kolonisté tvrdě útočí na ostrov Mathrra. Král nemá jinou možnost, než poslat posly na [Natra[Natru]], aby požádal o pomoc krále Anta V. Prozíravého. Ten souhlasí na schůzce a 13.12. r.1613 se uzavírá Dohoda Natransko-Ekymawská, v které se oba králové zavazují ke spolupráci v boji proti kolonistům. Ještě téhož dne se začne vypracovávat plán, kterýžto se dostal do dějin jako Operace Hrom a Blesky, kde klíčovými členy byli mimo jiné dva zajatí kolonističtí důstojníci.

Přesně měsíc poté, 13.1. 1614, se počalo s důstojníky vyjednávat a na jaře téhož roku začala první etapa plánu. Zatím kolonisté pokračují v dobývání, přičemž jim není kladen vůbec žádný odpor, aby se předešlo ztrátám. Obyvatelstvo Mathrry i Larrgŕu je evakuováno na Ekymaw a do Natry.

Přípravy trvají celý rok. Za tu dobu už kolonisté ovládají celou Mathrru a polovinu Larrgŕa. 16.1. 1615 začíná protiútok. Loď Aurora pod vedením nyní už ne-kolonistického kapitána Rrawy a loď Sava pod rovněž už ne-kolonistickým kapitánem Maneikou svádí s kolonisty Bitvu u Rudé zátoky, kde úspěšně potápí loď Viktorii a zajímají loď Heuréku. Pokračují Bitvami na Černých útesech a u Bílé skály, kde rovněž vítězí, ničí dvě další lodě a jednu vážně poškozují.

Spojená vojska králů Erraŕra a Anta se zatím 20.1. vyloďují na Larrgŕu a bojují s kolonisty v Bitvě Hromů, kde zčásti využívají zbraně kolonistů a z dochovaných zpráv se dozvídáme, že velmi úspěšně. Postupně zatlačují kolonisty zpátky, až 5.2. úspěšně znovu ovládnou celý ostrov. Nápor kolonistů začíná ochabovat, avšak přesto boje pokračují. Lodě Aurora a Sava, nyní podporované Heurékou a Spesou, se pokoušejí zajmout co nejvíce lodí včetně posádky. Poslední kolonisté mizí až 3.9. téhož roku. Harrugské a Aurutské království si dělí ukořistěné lodě, náklad i zajatce poměrem dva ku jedné, čímž se Aurutům dostává poděkování za pomoc v boji.