Thibutská občanská válka

Thibutská občanská válka byl ozbrojený konflikt na území Thibutska v letech 1730 - 1733 mezi Thibutským královstvím a revolučním hnutím Svobodné strany. Výsledkem tohoto konfliktu byl rozpad monarchie a nastolení demokratické vlády, ale kromě toho i ekonomickou krizi, vyhnání okolo 500 000 lidí ze země a zdevastování krajiny.

Prvopočátky konfliktu

Mezi první náznaky se dají brát události z roku 1695, kdy se někteří lidé začínali dozvídat o možnostech demokratické země a jeho výhodách. To samozřejmě vyvolávalo neochotu u vlivných lidí království a samotného krále. Proto na ten popud vznikla tajná policie, která měla za úkol najít a zatknout lidi, kteří by mohli být pro království nebezpeční. A skutečně od března do srpna 1695 bylo zatčeno přes 500 lidí (někteří z nich podle nalezených spisů byli neprávně zatčeni a mučeni aby se přiznali). To vedlo k tomu že v září 1695 bylo všech 500 lidí popraveno v Kulinském lese a tenhle akt je dodnes znám jako Kulinský masakr. To se ovšem valná část obyvatel nedozvěděla až do roku 1749, kdy byli nalezeny spisy o incidentu a těla vykopána a přesunuta na hřbitov Kulinského masakru. Poté však zájem o demokracii v zemi opadal už jen z důvodu velkého množství trestů pro odsouzený a násilného jednání ze strany úřadů.

Začátek konfliktu

Za opravdový začátek revoluce se dá brát rok 1719, kdy skupina zvaná Svobodná strana v čele s revolucionářem Augustem Lumerem, který poukazuje na životní podmínky lidí a na nespravedlnost ve společnosti. Lumer hlásal svoje názory na ulicích v různých městech, kdy byl několikrát zatčen policií za pobuřování a za urážku královského majestátu. Poté začal pořádat přednášky tajně na předem domluvených místech. Skupina Svobodná strana měla už v té době okolo 254 členů, kteří přebrali Lumerovi názory a rozhodli se je šířit dál do země. Jeho názory se ujmuli na východě země kde velká část obyvatel pracovala za úděsných podmínek v dolech a místních továrnách. A tak od roku 1719 do roku 1730 skupina čítala už okolo 15 000 lidí, kteří se k ní hlásili a věnovali se pobuřování obyvatel a stávkám v továrnách. Jedním z těchto stávek se stala i stávka v dolech nedaleko města Mulza. Tehdy se přes 500 horníků pod vedením Karla Jina, Nuga Muga a Sorti Porta rozhodlo započít stávku. Stávka započala v pondělí 21.srpna 1730 v 7:30 a začalo to vyhnáním ostrahy a vedoucích z dolů, kdy se horníkům povedlo zmocnit se i několika zbraní. Dále se horníci zabarikádovali v dolech a vyčkávali. Okolo 8:00 k dolu za nedlouho dorazila místní policejní jednotka společně se milicí a několika vojáky nedaleké pevnosti. Policie se nejdříve snažila o dohodu, kdy by se horníci vzdali, předali zbraně a vrátili by se do práce za příslibem zvýšení platu a lepších podmínek. To donutilo horníky jednat a tak vyslali Karla Jina společně se dvěma dalšími horníky aby se dohodli na dalších podmínkách. Jen ale co se všichni tři dostali blíž k policejním jednotkám se je pokusila zadržet společně s milicí to vyvolalo rvačku která skončila zastřelením Karla Jina a obou jeho společníků. To vyvolalo agresi u horníků a ti vypálili ze svých zbraní jimiž zabili jednoho policistu a tři další zranili. Následné obležení dolu trvalo přes 5 hodin. Na místo přijelo celkem 4 000 mužů, kteří měli horníky zneškodnit. Od 13:00 začaly vojáci a policisté ostřelovat pomocí palných zbraní a děl barikády horníků. Ti se nějakou dobu drželi, ale kvůli ztrátám a zničení barikád se postupně vzdávali. Z celkového počtu 500 horníků bylo zabito okolo 150 z nich a na 30 lidí zraněno z toho i vůdcové povstání Nuga Muga a Sorti Porta. Po velikém zatýkání bylo potrestáno přes 200 lidí, kteří byli zavřeni na dobu od 5 let vězení do trestu smrti kterému neunikly ani vůdci povstání. Rozhlas, který ale získala tato stávka byla veliká a mezi lidem vyvolala nevraživost vůči králi a tak docházelo postupně k dalším stávkám nebo útokům na vojenské posádky.

První bitva

9. zaří 1730 pronesl August Lumer veliký projev před publikem ve městě Jorden, který se nachází na východě země. Obsahem projevu bylo rozhořčení vůči vládě a jejím krokům a politování nad ztrátou tolika životů. Dále se jednalo o vyburcování obyvatel k boji proti králi a osvobození země od monarchie. Tamní policejní složky se snažily projev přerušit, ale dostali se do konfliktu s davem, kterým se je dokázalo přemoct a následně obsadit místní policejní stanici a vyrabování místního skladu se zbraněmi. Zpráva o tomhle incidentu se šířila zemí jako lavina a tak se přidávala na stranu Lumera i další města východní části země. Rebelové dokázali obsadit bez větších potíží továrny a vojenské tábory bez většího odporu posádek. Mezitím se o situaci dozvěděl tehdejší král Otis II., který se snažil situaci urovnat a zcela ochromené velení armády dokázalo proti rebelům vyburcovat přes 430 000 vojáků oproti tomu proti nim stáli rebelové v počtu 650 000 tvořeni většinou prostými lidmi nebo vojáky, kteří se přidali na stranu rebelů. Armáda Thibutského království pod vedením generála Nicolase Rutina se rozložila na několik skupiny a vydala se směrem na východ. 15. září dorazila před město Jorden armáda kapitána Huga Kolna v počtu 30 000 mužů v 7:33 zahájila dělostřelba palbu na město a jednotky se pokusili o dobytí města. Po ukončení dělostřelecké palby vyrazila armáda na město, kde ale narazila na nečekaný odpor obránců, kteří po vojácích začali pálit z rozbořených zdech nebo připravených stanoviště. Skupina rebelů pod vedením Gustava Kollera o síle 7850 mužů dokázala vzdorovat vojákům monarchie, kteří se po téměř pětihodinovém boji dali na ústup se ztrátou okolo 3 000 mužů a rebelové se ztrátou 2 203 mužů. Bitva o Jorden je tak považovaná jako první bitvou a i první vyhranou bitvou rebelů v občanské válce.