Spojené státy novaterrské

Spojené státy Novaterrské United States of Novaterra
vlajka	znak
Hymna Státní hymna Spojených států Novaterrských Motto Společně v nouzi
Geografie
Soubor:Poloha Spojené státy Novaterrské.png Poloha
Hlavní město	Davismoure
Rozloha	Hodnota parametru km²
Nejvyšší bod	Mount Plymney (2 089 m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	68 296 720 (1900) (7. v Alyře)
Hustota zalidnění	Hodnota parametru obyv/km²
HDI	▲ 0,283 (4. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	"angličtina" (82%) noverantáština (18%)
Národnostní složení	Novateřané (71%) Eršané (12%) Ostatní přistěhovalci (17%)
Náboženství	Kristovectví (68%) Judaismus (14%) Původní náboženství (13%) Ostatní náboženství (3%) Nevěřící (2%)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	19. září 1794 (Vyhlášení nezávisloti na Ersku) 17. května 1798 (Uznání nezávislosti Erskem)
Prezident	Briggs J. Daltlem
viceprezident	Kian M. Harerp
Měna	dolart
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	37.4

Spojené státy Novaterrské, v "" United States of Novaterra či pouze USN, je federativní republika nacházející se na kontinentě Novaterra sousedící se dalšími šesti zeměmi. USN se skládá z 15 států, jednoho teritoria a federálního území hlavního města. Úředními jazyky jsou pak "" a novorentáština, což je nový jednotný jazyk pro obyvatele, kteří z jakýchkoliv důvodu odmítají mluvit právě "".

Spojené státy Novaterrské vznikly jako Novaterrské kolonie, deportační centrum Erska pro původní obyvatele a ostatní rasy nenáviděné kolonialisti. Právě proto je zde silné zastoupení lidí černé rasy a původních obyvatel. Samotné Spojené státy Novaterrské pak vyhlásili nezávislost 19. září 1793, a den poté v zemi vypukla válka za nezávislost, ve které se spojili všechny rasy deportovaných lidí a vytvořili Svobodnou armádu. A právě odsud pochází motto země: Společně v nouzi.

Nejvyšším představitelem Spojených států Novaterrských je prezident volený každé 4 roky. Důležitou součástí vlády je ale také Kongres skládající se ze dvou komor. USN se též chlubí silnou ekonomiku, opírající se o moderní průmysl, díky kterému se řadí mezi špičky světa. Zároveň má moderní armádu, která je vyzbrojována nejlepšími zbraněmi, co Novaterrské zbrojovky vyrobí.

Spojené státy Novaterrské mají rozlohu xxkm² díky čemuž se řadí mezi větší země.
Obyvatelstvo USN pak z valné většiny tvoří běloši, je zde však velká komunita černochů a nativesanů (tak se zde říká původním obyvatelům). Podle odhadu z roku 1897 zde žije 62,7 milionů lidí. Většina z nich pak žije na pobřeží s tím, že zde platí pravidlo, čím dále od pobřeží, tím menší zalidnění. Jako zajímavost pak můžeme vidět Slandsgotanské teritorium, ve kterém se někteří nativesané rozhodli žít jejich původním stylem života.

Dějiny

Předkoloniální období (před rokem 1463)

První obyvatelé Novaterry se na území USN prokazatelně objevily již 10 tis. let př. n. l. Ti do Novaterry připluli přes ostrovy z Paradisumu. 8 tis. let př. n.l. pak na území USN již bylo značné množství kměnů. Rozhodně nejvyspělejším z nich byl národ '''A'altvéků''', který se vyznačoval složitými pyramidami, pokročilou architekturou hlavně vlastním písmem. Ačkoli na území Spojených států Novaterrských zasahoval pouze částečně, na státy zde žijící měl velký dopad. Bohužel o asi 2 tis. let později začala civilizace A'altvéků pomalu zanikat až z dříve mocné říše zbyl jen malý stát. Svou vyspělost si ale ponechaly a tak v místech, kde zmenšená A'altvécká říše přežívala po ní najdeme spousty pozůstatků. Mezi nejznámější patří město Divare s dokonale zachovanými pyramidami.

Původní obyvatelé říše, kteří se po jejím územním úpadku ocitli mimo ni se rozprchlo do ostatních částí Novaterry a přidaly se ke zdejším kmenům. U části však zůstalo původní písmo, díky kterému je nám známa historie některých kmenů a jejich způsobu života. Proto víme, že náboženství na kontinentě nikdo nebylo jednotné (mimo A'altvéckou říší) a že každý kmen vyznával vlastní. Spousta nativesanů dokonce původní náboženství vyznává dodnes.

Z kronik též víme, že do příchodu objevitelů se kromě občasných menších válek mezi kmeny na ostrově žádné větší krveprolití nedělo a že kmeny se mezi sebou pokoušely udržovat mír.

Koloniální období (1463-1793)

V roce 1457 u jižního pobřeží přistál Jose Antonio Barceló a započal tak kolonizaci pevninské části Novaterry. O osm let později pak kolonialisté z Erska začali osidlovat pobřeží dnešního státu USN Mannited a založili zde osadu Menwin. Úspěšná kolonizace tohoto území znamenala postupné rozpínání zdejší Erské kolonie. Pro lepší organizaci tak byly osady pospojovány do koloniálních území. Daná území pak vytvořila Ersko-Novaterrskou kolonii. Ta si za své hlavní sídlo zvolila Tisley (nynější New Noubritge). Do správ koloniálního území byli voleni zástupci, nutno ale podotknout že volební právo měli pouze bohatí a důležití Eršané. Rozpínavost Erska se však neobešla bez krveprolití. Víceméně celou dobu až cca do roku 1580 se koloniální osady musely potýkat s nájezdy nativesanů, kteří si nehodlali nechat vzít své území zadarmo. V letech 1602 až 1608 pak zase vedli válku s tehdejší kolonií Nieuwelen, spadající pod Equii. Díky výhře v této válce Ersko pod svou správu získalo nynější státy Scotjan a Walbritishguay.

V prvních dnech osidlování kolonialisté zažili nedostatek potravin, nemoci a konflikty s domorodými obyvateli, jako například ve válce krále Ka'mashiqi'sta. Po čase však útočnost nativesanů ustala a v mnoha případech začali kolonialisté a domorodci závislí jeden na druhém. Tardamové od nativesanů odkupovali jídlo a zvířecí kůži, domorodci pak nakupovali zbraně a další tardamské vynálezy. Osadničtí misionáři tak vycítili, že je potřeba domorodé nativesany "civilizovat" na evropské postupy. Tato zvýšená kolonizace Novaterry však pouze přivedla zabíjení, vysidlování a deportování domorodců. Nejčastějším deportačním střediskem všech koloniálních států se stalo koloniální území Tecarange (nyní část státu Nemasland) spadající právě pod Ersko. Díky tomu se ve Spojených státech Novaterrských udržela oproti ostatním státům vysoká populace nativesanů.

Tardamští osadníci také začali do Novaterry obchodovat s černými obyvateli Paradismu. Ti pak zde pracovali na polích a plantážích jako levná pracovní síla. Koloniální společnost byla rozdělena ohledně náboženských a morálních důsledků otroctví a několik kolonií přijalo zákony pro nebo proti této praxi.

Ersko-Novaterrská kolonie byla spravována jako zámořské území Erska. Každé 2 roky se zde pořádali volby avšak (jak již bylo zmíněno) pouze pro bohaté a vlivné Eršani. S vysokou porodností, nízkou úmrtností a velkou deportací nativesanů, černochů a politických nebo náboženských nepřátel Erska do Tecarangu zdejší populace rychle rostla a brzy se začala přibližovat populaci Tardamských států. Tajné protestanské obrození ve 40. a 50. letech 17. století pak zase zvýšilo počet lidí vyznávající Protestantismus.
Téměř do konce 18. století se pak zde udržovala silná erská nadvláda, ale všem obyvatelům bylo jasné, že tato nadvláda nevydrží navždy.

Revoluční období (1793-1798)

Revoluční období začíná kolem roku 1793. V této době Novateřané si začali vyvíjet ideologii "republikánství", které tvrdila že vláda spočívá na souhlasu ovládaných. Lidé požadovali lepší práva pro všechny obyvatele kolonií a "žádné zdanění bez zastoupení". Ersko však trvalo na řízení pomocí místní správy volené Eršani a dosazené erským králem. Tato politika však znamenala, že žádný obyvatel (kromě řečených Eršanů) nemohl rozhodovat o dění své země a tak tento konflikt přerostl ve válku.

Ještě téhož roku se tajně vybraní zástupci všech území kolonie sešli v Bedcouveru v rámci tajného Prvního novaterrského kongresu, aby zde schválili a podepsal kontinentální listiny, které nařizovali bojkot všecho erského zboží v koloniích a který anonymně doručili do sídla koloniálního shromáždění. Novaterrská válka za nezávislost pak začala o rok později, hlavně díky schválení několika erských zákonů vztahující se na Ersko-Novaterrské kolonie, jako například zákazu vyznávání jakéhokoliv jiného náboženství než katolicismu, zákazu jakékoliv podpory obyvatel černé a původní rasy nebo zákazu odkupování zboží z jiné země než Erska bez povolení erského parlamentu. Druhý novaterrský kongres, konaný 19. září 1794 pak jednomyslně schválil deklaraci nezávislosti na Ersku (každorečně připomínáno a oslavováno jako Den svobody a nezávislosti) a vyzval erského krále, aby vydal rozkaz stáhnout všechny erské vojáky a úředníky z kolonií. Deklarace nezávislosti též obsahuje jeden z nejznámějších citátů v "" a to: "Život nad smrtí, štěstí nad zkázou, svoboda nad diktátorstvím!".

Ještě v roce 1794 byla na Třetím novatterském kongresu ustanovena dosavadní vláda, která zůstala u moci až do konce prvních voleb konané již v roce 1798. V roce 1795 se kontinentální armádě povedlo po vítězství v bitvě u Bromly zajmout velkou část 1. erské koloniální armády. Ke konci roku 1797 se pak povedlo obklíčit 3. erskou koloniální armádu a Ersko podepsalo mírovou smlouvu. Suverenita Spojených států Novatterských začala být mezinárodně uznávána a nakonec 17. května 1798 byla nezávislost USN uznána i Erským královstvím. Byly stanoveny nové hranici, sestávající se z původních 7 kolonií.

Ačkoliv v roce 1798 byla sepsána ústava, její podoba (jak se později ukázalo) byla značně nedostatečná a bylo potřeba v ní provést spoustu úprav. Proto se kongres raději rozhodl sepsat ústavu zcela novou. A tak v roce 1800 vešla v platnost Ústava Spojených států Novatterských, která nahradila původní a jenž, doplněná o několik dodatků, zůstává platná doteď.

Rané období federace (1798-1820)

Novaterrská ústava je jedna z nejstarších a nejdéle existujících ústav v Alyře. Její druhá podoba z roku 1800 reorganizovala vládu na federaci spravovanou třemi základními složkami (mocí výkonnou, mocí soudní a mocí zákonodárnou) na bázi brzd a protivah. William Davis, který velel kontinentální armádě a po válce se všech svých mocí vzdal, se v roce 1800 stal prvním voleným prezidentem Spojených států Novaterrských a zároveň zatím jediných zvolených nestranickým prezidentem.

Listina práv, federálně zakazující omezení osobních svobod, byla přijata v roce 1801. Nákup území od Erska v roce 1812 ztrojnásobil území USN. Napětí pak po nástupu nového erského krále opět vzrostlo, což málem mělo za následek další válku. V roce 1817 pak Spojené státy Novaterrské pod svou kontrolu získalo Slandsgotanské teritorium, které předtím bylo spravováno Riesenreichskem (oficiálně však nikomu nepatřilo).

Ihned po vzniku federace se zakladatelé, jako Brycen Townsend, Josh John, Mitchell Fulton nebo Christopher Brooks, zasadilo o úplné zrušení otroctví. Roku 1803 pak byl schválen zákon, který zakazoval jakékoliv vylučování obyvatel na základě jejich pleti nebo náboženství. Díky tomuto a spoustu dalším zákonům a vyhláškám se do Spojených států v první polovině 19. století nastěhovalo přibližně 5 až 8 milionů lidí ze všech koutů světa.

Ekonomický rozvoj pak výrazně posílil v druhé polovině 19. století a to hlavně díky zákony o usedlících, v rámci kterého bylo rozdáno obrovské množství nevyužívané půdy za velmi nízkou cenu, někde až ta téměř žádnou cenu. Další území bylo rozdáno železničním společnostem a školám (základní školy byly od roku 1809 povinné pro všechny děti ve věku 6 až 15 let), díky čemuž se výrazně zlepšila železniční obslužnost a zvedla se úroveň vzdělanosti.

Zlatý věk (cca 1860-součastnost)

Národní infrastruktura, včetně telegrafu a nových železnic , podnítila ekonomický růst, větší osídlení a rozvoj západu Spojených států Novaterrských.

Vláda a politika

Územní správa

Mapa území Spojených států Novaterrských