Čeko-Kyrgízie

'Federativní Republika Čeko-Kyrgízie '''''
vlajka	znak
Hymna Sláva federaci! Motto Jednota v rozmanitosti, síla v harmonii
Geografie
Poloha
Hlavní město	Pragishkek
Rozloha	4 954 552 km²
Nejvyšší bod	Trezor (7495 m n. m.) m n. m.)
Časové pásmo	Hodnota parametru
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	81 854 148 (1906) (7. v Alyře)
Hustota zalidnění	16,52 obyv/km²
HDI	▲ 0,078 (41. v Alyře) ({{{hdimisto}}}. v Alyře)
Jazyk	Čekština, Kyrgízština
Národnostní složení	Kyrgízové (49 %) Čekové (49,6 %) Rumové (1,4%)
Náboženství	Kristovectví (24 %)
Státní útvar
Státní zřízení	federativní prezidentská republika
Vznik	18. května 1825
Prezident	Fatima Adilet Palacký
Viceprezident	David Bayzhanov
Měna	Čeko-Kyrgízijská koruna
HDP	{{{hdp}}}
HDP/obyv.	Hodnota parametru
Giniho koeficient	21.5

Čeko-Kyrgízie plným názvem Federativní Republika Čeko-Kyrgízie, je demokratická federativní prezidentská republika která leží v severovýchodním Jusai. Čeko-Kyrgízie se skládá z dvou státu Čekia a Kyrgízie (Sever je území Čeků a jih patří Kyrgízijců) země se spojili 18. května 1825. Lidé i přes všechny diverze, tak žijí spolu v harmonii a společně tvoří jeden hrdý národ a většina občanů je připravena za něj bojovat. Nejvyšším představitelem Čeko-Kyrgízie je prezident. Prezident je hlavou státu a je volen přímou volbou na osmileté volební období. V Čeko-Kyrgízii žije přibližně 82 000 000 obyvatel. Populace je složená převážně z Čeků a Kyrgízijců. Každý občan, jedno jakékoliv etnicity má stejná práva jako jakýkoliv občan. Čeko-Kyrgízie Podle své ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.

Historie

Mýtus o Čekském Lidu a Matičce Vlčici

Dávno před tím, než se objevila vědomí lidí v dnešní Čeko-Kyrgízii, existovala jedinečná legenda o vzniku Čekského lidu. Tato legenda vypráví o spojení mezi lidmi a mýtickou bytostí známou jako Matička Vlčice.

Podle této starobylé legendy, když byla země Alyra teprve na počátku svého vývoje, vlčice jménem Nureya, která měla bílou srst a oči plné moudrosti, žila na okraji nekonečných lesů. Nureya byla známá svou krásou a odvahou, a byla uctívána Čekským jako jejich ochránkyně a matka.

Jednoho dne Nureya narazila na osiřelé dítě, malého chlapce, který byl bez pomoci. Měl zraněnou nohu a byl vyčerpán. Nureya, která měla velké srdce, přišla chlapci na pomoc a přivedla ho do svého úkrytu v lesích.

Tam ho pečlivě ošetřila, a když chlapec uzdravoval, naučila ho mnoha dovednostem, jak přežít v divočině. Nureya se o něj starala, jako by byl jejím vlastním dítětem. Chlapec, který byl později nazván Ček, byl ohromen moudrostí a sílou Matičky Vlčice.

Jak Ček rostl, naučil se mluvit, lovit a chránit lesy. Spolu s Nureyou založil společenství, kde byla každá bytost v přírodě respektována a chráněna. Matička Vlčice Nureya se stala ochránkyní a matkou celého Čekského lidu, a lidé byli vedeni její moudrostí a laskavostí.

Tato legenda o vzniku Čekského lidu a Matičce Vlčici symbolizuje spojení mezi lidmi a přírodou, respekt k přírodě a moudrost, kterou můžeme získat ze zvířat. I když je to pouhý mýtus, Čekský lid stále uctívá Matičku Vlčici jako svou ochránkyni a zdroj síly a moudrosti ve svém životě. Do dnes Nureya je uctívána mezi Čeky a stala se dokoncem Čekským státním symbolem.

Před příchodem Čeků do Jusaie

Dlouho před tím, než se stali Čekové součástí světa Jusaie, žili na světadílu Tardam, který byl známý svou divočinou, rozmanitou faunou a rozlehlými lesy. Čekové byli lidem, kteří byli hluboce spojeni s přírodou a lesy a měli rádi vědu. Jejich kultura byla založena na respektu k přírodě a uváděla, že všechny živé bytosti mají své místo v ekosystému.

S postupujícím časem se Čekové a Darové ocitli ve střetu kvůli zachování svých hodnot a území, Darové neměli rádi Čeky protože měli lásku pro vědu a vyvíjeli se rychle a Darové to viděli jako pekelný akt. Konflikt mezi oběma skupinami narůstal, a nakonec Čekové byli vyhnáni ze svého dlouholetého domova. Stali se uprchlíky ve vlastní zemi a byli nuceni opustit Tardam, kde žili po generace.

Čekové, kteří byli známí svou odvahou a odhodláním, se rozhodli vydat na nebezpečnou cestu do světadíla Jusai, který byl znám svou rozmanitostí a nezkrotnou přírodou. Věděli, že to bude dlouhá a obtížná cesta, ale nemohli zůstat v Tardamu, kde jejich hodnoty a způsob života byly ohroženy.

Cestovali pěšky a na koních, překonávali hory a lesy, a čelili nepředvídaným výzvám, které je čekaly na cestě. Potkávali různé kultury a lidé na své pouti, a z každého setkání se snažili vzít si poučení.

Cesta byla dlouhá a náročná, ale Čekové nikdy neztratili naději. Byli vedeni touhou najít nový domov, kde by mohli žít v souladu s přírodou a pokračovat ve svých tradicích. Nakonec dorazili do Jusai, kde byli přijati místními komunitami.

I když byli nuceni opustit svůj domov na Tardamu, Čekové si přinesli s sebou svou hlubokou spojitost s přírodou a vášeň pro vědu a vyvíjení se. Stali se součástí bohaté kultury a společnosti Jusai a přispěli k rozvoji nových tradic a hodnot v této zemi.

Příběh Čeků, kteří opustili svůj domov a vyrazili na nebezpečnou cestu do světadíla Jusai, je symbolem odvahy, odhodlání a touhy po lepším životě. Poukazuje na důležitost zachovávání respektu k přírodě a péči o naši planetu, ať už se nacházíme kdekoli na světě

V dobách před Kristovectvím

Čekové a Kyrgízijci. Oba národy byly jedinečné svou kulturou, tradicemi a způsobem života. Čekové obývali úrodné údolí mezi vysokými horami na severu, kde se specializovali na zemědělství a stavěli nádherná města. Naopak Kyrgízijci žili na rozlehlých planinách a horských pastvinách, kde se stali vynikajícími jezdci a kočovníky.

Tito dva národy se postupně naučili sdílet své znalosti a dovednosti. Obchodovali spolu, vyměňovali si zboží a postupně začali spolupracovat na různých projektech. Přestože byly jejich kultury odlišné, objevili společné hodnoty a vzájemný respekt, který jim umožnil žít v harmonii po celá staletí.

Po vzniku FRČK

18. května v roce 1825 byl vyhlášen nový stát, který spojil Čeky a Kyrgízijce do jednoho velkého celku. Tento nový stát nesl název Čeko-Kyrgízie. Zahrnoval rozmanité krajiny od úrodných údolí až po planiny a hory. Lidé obou původních národů začali společně tvořit novou identitu, která respektovala a slavila jejich různorodost. Po vzniku Čeko-Kyrgízie se stát začal rychle vyvíjet a stávala se jedna z největších ekonomických sil v Jusai i na světe.

Čeko-Kyrgízijská svobodná přeměna

Rok 1854 byl pro Čeko-Kyrgízii rokem zásadních změn. V té době se v zemi rozhořela revoluce, která měla za následek svržení prezidenta Barta Otamu. Vůdci revoluce, kteří se stali známými jako "Svobodní bojovníci", vedli občany Čeko-Kyrgízie v boji za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Prezident Bart Otam byl původně považován za charismatického vůdce, který sliboval prosperitu a jednotu v Čeko-Kyrgízii. Avšak s časem se ukázalo, že jeho režim se stále více stával autoritářským a potlačoval svobodu slova a politickou opozici. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, jak Otam vládl zemi, a rozhodli se jednat.

Revolutionáři zorganizovali masové protesty a demonstrace, v nichž požadovali demokratické reformy a odstranění prezidenta Otama. Jejich snahy získaly podporu mnoha občanů, včetně vojáků a vysoce postavených úředníků, kteří cítili, že prezidentův režim zemi znevýhodňuje.

Přestože prezident Otam použil sílu k potlačení povstání, vůle lidu byla silnější. Revoluční hnutí získávalo na síle a rozšířilo se po celé Čeko-Kyrgízii. Nakonec se vojenské oddíly přidaly na stranu revolucionářů a prezident Otam byl donucen k rezignaci a dostal trest smrti tento trest byl první a poslední.

Po svržení prezidenta Otama se Čeko-Kyrgízie ocitla v období přechodu. Byla vyhlášena dočasná vláda, která se zavázala k demokratickým reformám, svobodě slova a respektu k lidským právům. Země se potom začala zotavovat ze škod co Otama napáchal.

Vláda a politika

Čeko-Kyrgízie je prezidentská republika která nese liberální ideologii a kapitalistickou ekonomickou ideologii.